Eva Puskarčíková dokáže být stále hlasitě veselá, ale téma Markéty Davidové ji zasáhne citlivě. „S Makulou je to hrozný, těžce její problémy prožívám,“ říká a při zmínce o kamarádce se jí do očí derou slzy.
Puskarčíková potvrzuje, že s Davidovou mluvila. Podle jejího popisu prochází Davidová velmi těžkým obdobím; Puskarčíková to označuje za snad to nejhorší, co se sportovci může stát. O Davidovou myslí hodně a často — vzpomíná, že ještě v prosinci byla Markéta optimistická a věřila, že se bude směrem k olympiádě zlepšovat.
Teď už je situace jiná: když člověk leží na gauči a nemůže se hnout, prohlubuje to psychický dopad zranění. Puskarčíková popisuje, že v takovém stavu už jde spíš o modlitbu než o běžné plánování návratu. Zda by Davidová za nějakých podmínek odcestovala na hry aspoň kvůli štafetě, záleží na tom, jak by se její bolest zad změnila.
Puskarčíková upozorňuje na zdravotní rizika. „Je otázkou, jestli by jí to zdravotně stálo za to,“ říká, a dodává, že záda nejsou sranda. Riskovat, aby pak člověk už nikdy nemohl sednout na koně, podle ní není triviální rozhodnutí a musí se to pečlivě zvážit.
Mezi řádky se objevuje i kontrast mezi dřívějším optimismem a současnou bezmocí. Puskarčíková zůstává blízko kamarádce, mluví s ní a sleduje její stav, zároveň ale vidí, jak zásadní může být každé rozhodnutí týkající se startu či léčby.
Slova Puskarčíkové ukazují, že v týmu i mezi přáteli je teď velká obava o zdravotní budoucnost Davidové a že návrat na závodní scénu nebude jednoduchý ani jasný proces.
