Johannes Høsflot Klæbo dominoval letošním olympijským hrám: na krk mu pověsili šest zlatých medailí, vyhrál sprinty i závěrečný padesátikilometrový maraton. Jeho výsledky posunuly celkový počet olympijských zlatých na jedenáct, což z něj dělá nejúspěšnějšího sportovce v historii zimních olympijských her.
Lukáš Bauer líčí osobní setkání, kdy za Klæbem šel pro podpis pro syna Matyáše. Bauer tehdy ještě trénoval polskou reprezentaci a vzpomíná, že Klæbo ho poznal. Matyáš podle něj dříve Klæbův plakát v pokoji měl; když se stal členem reprezentačního týmu, plakát z pověšených snímků sundal, protože teď byl Klæbo jeho soupeřem.
Bauer popisuje Klæbův styl jako zcela jiný vítr v klasickém lyžování. Zatímco tradiční technika spočívá v kombinaci skluzu a odrazu, Klæbo často zvolí intenzivní „klæbování“ — výbušný běh do kopce s vysokou frekvencí kroků, následovaný okamžitým využitím skluzu. Podle Bauera může jet do prudkého kopce rychlostí až kolem 15 km/h a s frekvencí přibližně 18 kroků za deset sekund; jeho pohyb působí téměř roboticky a soupeři mu nestačí.
Klæbova technika má prapůvod v rodinné výchově: dědeček ho prý učil lyžovat jinak, kombinovat sílu nohou s činností paží. Johannes prý až do šestnácti střídal fotbal a lyžování, nakonec ale poslechl dědečka a vytrval v tom, co fungovalo. Díky tomu dokázal vyvinout styl, který soupeřům často dává náskok.
Bauer zároveň zdůrazňuje, že každá generace přináší někoho výjimečného — Klæbo momentálně vládne, ale konkurenční závodníci, jako Einar Hedegart nebo francouzský Mathis Desloges, se postupně přibližují. Zda jeho éra vydrží, bude záležet na motivaci a odolnosti těla proti tréninkovým dávkám, dodává.
