Jasně, že nechcete nikomu ublížit. Ani vaši blízcí nechtějí být necitliví vůči vám. Jenže občas se to stává. A nejvíce zraňující bývají ty věty, které myslíme dobře. Podívejte se na tři nejčastější příklady.
Bez ohledu na špatné lidi a energetické upíry neradi ubližujeme druhým. Jenže někdy se tak děje i v ochotě pomoci. Ve finále ze snahy potěšit dobrým slovem tak vyjdeme jako necitliví jedinci. Na co všechno bychom si tedy měli dát příště pozor?
Za co o vás ostatní říkají, že jste necitliví:
Uvádíte problémy do perspektivy
– Za tři týdny se tomu budeš smát.
– Jiní lidé mají mnohem horší problémy.
– Už jsi přežil/a jiné věci.
Takové pokusy o útěchu jsou obvykle míněny dobře, ale v očích těch, kterých se týkají, vycházíme jako značně necitliví. I když na výše uvedených větách obvykle něco je, vyvolávají v těch, kteří potřebují útěchu, pocit, že dotyční utěšitelé neberou jejich potíže vážně, že je považují za slabochy, kteří si neporadí s problémy, jež ostatní vnímají jako maličkosti. I když je pravdou, že vlastní starosti často přeceňujeme, k takovému poznání bychom měli dojít sami. Slyšet je od druhých naopak hodně bolí.
Dáváte falešné naděje. I v tom můžete být necitliví
– Bylo to moc hezké, ozvu se.
– Možná to můžeme příležitostně zopakovat.
– Děkujeme, že jste nás vyslechli.
Téměř každému už nejspíš bylo něco takového někdy řečeno – a pak už nikdy o tom druhém neslyšel. Ale nejošklivější věc, kterou můžete udělat, je vzbudit v někom dojem, že jste laskaví a ohleduplní, nebo proto, že nechcete být ti, kteří jsou posly špatných zpráv. Takže raději jste necitliví a dáváte falešné naděje. Bez ohledu na to, zda jde o práci nebo vztah. Přitom dotyčný marně čeká na vaši reakci a vlastně tak plýtvá svým časem a energií, místo aby přemýšlel a hledal jiné možnosti, kam dál. Díky vaší „ohleduplnosti“ je nejistý a zkrátka neví… Z toho důvodu je lepší přiznat barvu a říct, se mnou to nejde, nevidím smysl v tomhle pokračovat, než potichu vycouvat a hrát mrtvého brouka.
Chráníte před pravdou
– Samozřejmě, že jsem ti byl věrný, opravdu.
– S tebou mám pokaždé orgasmus.
– To je perfektní! Jsem za tebe tak šťastný/á.
Někdy lžeme lidem, které milujeme, a věříme, že je to pro ně lepší. Jenže ono je to hlavně lepší pro nás. V tom jsme tedy pořádně necitliví. Pokud jste například měli poměr, je samozřejmě na vašem individuálním rozhodnutí, zda se k němu partnerovi či partnerce přiznáte nebo ne. A v některých případech může být dokonce správné to nedělat. Většinou ale pravda v určitém okamžiku vyjde najevo a zraní dotyčného dvakrát, protože lež také narušuje důvěru.
Anebo stojí podprahově mezi zúčastněnými a zatěžuje vztah. Protože pokud dobrému kamarádovi nedokážete upřímně říct třeba – Páni, ty dokážeš všechno! Mám z tebe radost, ale taky trochu žárlím…, budou zespodu doutnat na povrch negativní pocity. A chcete být takto necitliví? Asi ne…
Je pravdou, že žádný člověk nikdy nebude schopen zcela a za všech okolností zabránit tomu, aby ubližoval druhým. Nikdo nemůže vždy myslet na všechno, všichni jsme přece jen lidé s vlastními problémy. Ale abychom vůči ostatním byli co nejméně necitliví a zraňující, může pomoci položit si jednoduchou otázku: Kdybych byl v situaci svého protějšku, co by pro mě bylo nejlepší? Často tak prokazujeme svým blízkým větší laskavost než většinou našich dobrých úmyslů.