„Jednu z obětí jsem znala.“ Tak začíná popis zkušeností kriminalistky Jiřiny Hofmanové, která se v kariéře věnovala i vyšetřování známého případu orlických vražd z počátku 90. let. Při práci si v hlavě skládala temné příběhy, které se v čase odehrávaly mezi pachateli a oběťmi, aby odhalila pravdu.
Hofmanová byla u objasnění tohoto případu jako vyšetřovatelka a ve své praxi čerpala i ze zkušeností získaných u americké FBI. V rozhovoru zmiňuje, že jí pomohla schopnost číst lidi a odhalovat manipulace; tyto dovednosti využila i při své účasti v televizním projektu Zrádci, kde vstoupila pod pozměněnou identitou.
O rozhodnutí účastnit se pořadu říká, že impuls přišel od vedení společnosti stojící za projektem. Zavolali jí, že by ji chtěli pozvat do jedné hry. Nejdříve netušila, o co jde, protože reality show nesleduje a od začátku tohoto tisíciletí k nim měla spíše negativní vztah. Připadaly jí dehonestující, zmiňuje jako příklad kdysi populární VyVolené. Nikdy by ji samotnou dříve nenapadlo, že by se do něčeho podobného zapojila.
Nakonec ji producenti přemluvili, aby se na pár dílů podívala, co účast v takovém formátu obnáší. Do pořadu pak vstoupila s upravenou identitou. V rámci formátu využívala své zkušenosti z vyšetřování i schopnost pozorovat chování, což podle jejích slov pomáhalo odhalovat manipulace mezi účastníky.
Popis její cesty od policejních vyšetřování k televizní účasti ukazuje průnik odborných zkušeností a mediálního projektu; Hofmanová zůstává vnímavá k tomu, jaké principy psychologie a vyšetřovací praxe lze do takových situací aplikovat.
