Lea Surovcová vydala knihu rozhovorů s vážně nemocnými lidmi s názvem „Jenom chci bejt“. Titul stojí na jedné větě, kterou pronesla jedna z respondentek a která se podle Surovcové táhne celou sbírkou jako její hlavní linka. Autorka je novinářka a režisérka a pracuje s těžkými tématy pravidelně, tentokrát je však pravidla posunula i osobně.
V rozhovoru s Terezou Kostkovou v pořadu Blízká setkání Surovcová vyprávěla, že otázku, kterou si často netroufá položit, do rozhovorů nezařadila. Když se jí moderátorka ptala, odpověděla stručně: „Ne a já to mám vždycky tak.“
Jeden z příběhů v knize patří třiadvacetiletému Adamovi. Surovcová popisuje, že jí Adam řekl, že byla prvním člověkem, díky kterému si uvědomil, že zemře, protože s ním mluvila otevřeně a přímo. Po rozhovoru autorka přiznala, že na něj v duchu volněji reagovala omluvou, a Adam její přístup přijal pozitivně. V textu kniha uvádí, že Adam bojuje dál, žije a slíbil, že pokud to půjde, přijde 24. března na křest knihy.
Kniha podle Surovcové nese témata strachu, smíření, odvahy a výrazné chuti žít. Autorka říká, že se na těžká témata umí soustředit a absorbovat je, ale dosáhla i své hranice: loni zažila kolaps, vyhledala pomoc a začala chodit na terapii.
Ilustrace k publikaci vytvořila Surovcové sestra. Obě o spolupráci hodně mluvily a ilustrace vznikaly na přání samotných hrdinů knihy. Surovcová ocenila výsledek a vyjádřila spokojenost s podobou obrázků, které knize dodávají další rozměr.
„Jenom chci bejt“ tak podle autorky spojuje osobní svědectví vážně nemocných s citlivým přístupem a vizuálním doprovodem, který reflektuje přání lidí, kteří v knize mluví o svém životě.
