Film Máma režiséra Jiřího Stracha vypráví příběh vztahu mentálně postižené matky Lilian a její dcery Malvíny, přičemž snímek staví především na citovém působení jednotlivých scén. Snímek v neděli večer odvysílala Česká televize.
Příběh začíná idylickou scénou, kdy malá Malvína sedí se svou matkou na stromě a sdílí blízkost, která nebere ohled na rozdíl mentální úrovně mezi nimi. Tenhle typ intimních momentů režisér a scenárista Marek Epstein často přikrášlují až reklamní estetikou; kamera se soustředí na krajinu a bezstarostné dívky uprostřed přírody, zatímco hudební leitmotiv se vrací takřka nepřetržitě.
Počáteční idyla je přerušena přeskočením do pozdější doby, kdy Malvína dostává občanský průkaz a život nabírá temnější obrysy. Po smrti pěstounky, která pro obě ženy znamenala „babičku“, skončí každá v jiném ústavu a musí snášet útrapy spojené s institucemi. Film se pravidelně vrací mezi dvěmi liniemi: jednou je útěk matky s dcerou a jejich dobrodružství inspirované četbou Vinnetoua, druhou život dospívající Malvíny v dětském domově, kde dává najevo vzdor včetně punkového tvaru ucha.
Prolínání časových rovin slouží hlavně k vyvolání emočních kontrastů; Malvína nemůže navštěvovat matku v psychiatrickém zařízení, a tak se pokusí o útěk z dětského domova, což ji může zavést do problémů s autoritami. Tvůrci přitom do děje vkládají i postavu laskavé doktorky, která umožní krátká setkání – řešení, které působí spíš jako pohodlné zkrácení konfliktu než jako logický vývoj událostí.
V titulní roli Lilian hraje Elizaveta Maximová, která se na roli připravovala mimo jiné měsíci docházením do psychiatrie v Bohnicích. Přesto postava v celém snímku funguje spíše jako pasivní zesilovač dojmů než jako plnohodnotná dramatická figurka. Hudba, kterou tvůrci opakovaně užívají, je vnímána jako rušivý prvek; až v momentu, kdy v hospodě zazní Nonstop od Michala Davida, působí krátká úleva.
Film Máma tak staví na silných tématech — mentálním postižení a osudech v institucích v 80. letech — avšak podle struktury i střihu se příběh jeví jako mechanicky sestavovaný za účelem vyvolání dojetí. Režie: Jiří Strach. Žánr: drama / psychologický. Česko, 2025, 90 min. Hrají: Elizaveta Maximová, Sophia Šporclová, Valentýna Bečková, Dana Syslová, Pavel Kříž, Lenka Krobotová a další.
