1. května 2026 se po celém světě konaly oslavy Mezinárodního dne práce, známého také jako Svátek práce. Tento den je tradičně věnován oslavám pracovních úspěchů a vyjádření solidarity pracujících. V roce 2026 však oslavy nabraly na intenzitě kvůli rostoucím nákladům na energii a inflaci spojené s konfliktem v Íránu.
V Paříži, Římě, Manile a Jakartě se konaly rozsáhlé demonstrace, kde pracovníci a aktivisté požadovali vyšší mzdy, lepší pracovní podmínky a mír. Evropská konfederace odborových svazů kritizovala ekonomické břemeno, které konflikt uvalil na pracovníky, zejména v souvislosti s rostoucími náklady na energii a životní náklady.
V USA organizovala koalice May Day Strong protesty a bojkoty pod heslem „pracovníci nad miliardáři“, kritizující politiku prezidenta Donalda Trumpa, včetně tvrdých opatření v oblasti imigrace. Tento pohyb navazuje na historické protesty z Chicaga v roce 1886, které vedly k uznání 1. května jako symbolického dne pro solidaritu pracujících.
Ve Francii, kde je Svátek práce jediným povinným placeným státním svátkem pro většinu pracovníků, vyvolal parlamentní návrh na rozšíření pracovních práv v tento den silný odpor odborů. V Itálii schválila vláda téměř 1 miliardu eur na podporu zaměstnanosti, zaměřenou na stabilní pracovní místa a boj proti pracovním zneužíváním, zejména v platformovém hospodářství.
V Jižní Koreji se konaly rozsáhlé odborové demonstrace, kterých se zúčastnilo 45 000 lidí. Tento Svátek práce byl v zemi poprvé uznán jako státní svátek po 63 letech, což vedlo k masovým shromážděním v Soulu.
V Thajsku, kde je Svátek práce uznáván jako státní svátek pro zaměstnance v soukromém sektoru, ale ne pro státní úředníky, se diskutovalo o rozdílech v pracovních právech mezi sektory. V Indonésii prezident Prabowo Subianto oznámil sérii politik zaměřených na zlepšení blahobytu rybářů, včetně ratifikace Mezinárodní úmluvy o práci č. 188, která zajišťuje ochranu a blahobyt rybářů.
Tyto události ukazují, jak Svátek práce v roce 2026 sloužil nejen k oslavám pracovních úspěchů, ale také jako platforma pro vyjádření nespokojenosti s ekonomickými podmínkami a politickými rozhodnutími ovlivňujícími pracovníky po celém světě.
