„Dobrý den. Jmenuji se Mirek Topolánek. Mám rakovinu slinivky,“ takto zahájil své vystoupení na akci zaštítěné prezidentem Petrem Pavlem a jeho chotí. Jako pacient apeloval na to, aby se o této nemoci přestalo mluvit jako o tabu a aby se zvýšila osvěta vedoucí k včasnějšímu záchytu.
Topolánek upozornil, že monitorování rakoviny slinivky je komplikované. CT vyšetření nejsou dostupná plošně, širší screening by byl podle něj nefinancovatelný, příznaky bývají nespecifické a chybí jednoduché krevní markery srovnatelné například s PSA u rakoviny prostaty. Rovněž neexistují běžné přístroje či rutinní vyšetření jako mamograf nebo kolonoskopie, které by pomáhaly s včasným zjištěním onemocnění.
Zmínil i roli náhody: někdy o dalším osudu pacienta rozhodne právě to, zda se při nespecifických obtížích dostane k odborníkům. V jeho případě sehrál roli zánět slinivky a fakt, že byl dříve předsedou vlády, což podle něj ovlivnilo, že byl sledován. Topolánek rovněž připomněl, že bez praktického lékaře a bez opakovaného pobízení jeho ženy k návštěvě lékaře by podle něj mohl zemřít už před třemi lety, když by v době sepse nedostal potřebnou péči.
Jako řešení zmiňoval zvýšení prevence a screeningových vyšetření, zároveň ale otevřeně hovořil o financování. Podle něj je nutné vzdát se iluze, že zdravotnictví je zadarmo, a uvažovat o komerčním připojištění a zpoplatnění některých běžných léků a služeb jako dodatečném zdroji. Navrhoval také motivovat zdravé lidi k péči o zdraví snížením sazby zdravotního pojištění.
Topolánek založil nadační fond na podporu výzkumu rakoviny slinivky a chce oslovit filantropy, jejichž firmy podporují léčbu rakoviny. Dodal, že všechny tyto lidi zná, a zdůraznil nesouhlas s větou „Nejde to.“
