Monika Absolonová přiznává, že Vánoce má ráda, přesto na jejich přípravy nemá tolik času, kolik by chtěla. Koncertní závazky z ní udělaly prakticky profesionální vánoční zpěvačku, přesto si každý rok vyhradí čas na jednu osobitou rodinnou tradici – domácí vánočky.
Letos plánuje upečovat velké množství. Předběžně odhadla, že jich bude kolem dvaceti čtyř. Aby věděla, komu je rozdat, zvykne dopředu rozesílat esemesky, kde se ptá, kdo bude mít o vánočky zájem a kdo plánuje být mimo domov. Tak si zajistí, že nikdo nepřijde zkrátka a spotřeba nezůstane zbytečně vysoká.
Počty, které uvádí, mají praktické důsledky: dvacet čtyři vánoček znamená zadělat z přibližně dvanácti kilogramů mouky. Teoreticky by to vyžadovalo dvanáct zadělávacích misek najednou, ale v domácích podmínkách to řeší tím, že používá velké hrnce a mísy postupně. Těsto nechává kynout dvakrát – jde o postup, který si osvojila a u kterého zůstává.
Jednou se jí totiž stalo, že dvojité kynutí tam původně bylo jen náhodou. Na cestě z koncertu poslouchala v autě rádio a dozvěděla se, že tradiční hospodyňky nechávaly těsto kynout dvakrát úmyslně, protože tak prý těsto zkřehne. Od té doby plánuje přípravu na dva dny: první den zadělá, večer těsto znovu zpracuje a druhého dne ráno začíná péct.
Recepturu a přesný postup drží spíše v rodinné rovině; zmiňuje hlavně technické nároky spojené s množstvím a timingem. Přizpůsobuje také časové rozpory mezi koncertním programem a domácími povinnostmi tak, aby všechno stihla.
Pečení vánoček pro ni není jen kuchařská činnost, ale součást vánoční tradice, kterou si pečlivě plánuje i přes náročné pracovní období. Díky tomu každý rok zvládne obdarovat rodinu a přátele domácím pečivem, i když je to organizačně náročné.
