Počátek kalendářního roku se v dějinách několikrát měnil. Nejdříve u starověkých Římanů začínal rok v březnu, což vysvětluje, proč měsíce září až prosinec v mnoha jazycích odkazují na latinské „sedmý“ až „desátý“ měsíc.
Římané připisovali přesun začátku roku do ledna králi Numovi Pompiliovi, který má být autorem řady politických a náboženských institucí včetně funkce Pontifex Maximus nebo kultů bohů a Vestalek. Autorem tohoto přehledu je Jonn Elledge.
U Náma ale vznikají dvě komplikace: existují důkazy, že 1. ledna nezačínal nový rok dříve než kolem roku 153 př. n. l., tedy dlouho po době, kdy měl Numa žít, a navíc je velmi pravděpodobné, že Numa jako historická postava vůbec neexistoval. Kalendářní reformy, které se nakonec prosadily, pocházejí až od skutečné historické postavy – Julia Caesara, jenž v roce 46 př. n. l. zavedl juliánský kalendář.
Po pádu Říma se křesťanská Evropa často vracela k jiným datům nového roku: 25. prosinec nebo 25. březen (svátek Zvěstování Panny Marie). V Anglii tak nový rok oficiálně začínal v březnu ještě v 18. století — z toho plyne i absurdita, že za oficiální rok byl považován například den 24. března 1750 následovaný dnem 25. března 1751.
V roce 1582 papež Řehoř XIII. představil gregoriánský kalendář, jehož cílem bylo odstranit systematický posun způsobený tím, že juliánský rok byl v průměru asi o 11 minut delší. Tato odchylka za staletí vytvořila téměř dvoutýdenní posun. Reformu rychle přijalo mnoho evropských zemí; Skotsko zavedlo 1. ledna jako začátek roku už v roce 1600.
Anglie a zbytek Británie se přidaly až po přijetí Calendar (New Style) Act 1750, přechodem v roce 1752, kdy po 31. prosinci 1751 následoval 1. ledna 1752. Součástí reformy bylo také vynechání dat 3. až 13. září 1752, aby se odstranil historický posun a vyrovnaly se roční rovnodennosti. Z toho vychází i to, že daňový rok začíná 6. dubna — účetnictví nadále nese stopu starého kalendáře a chybějících dní.
Někteří považují 1. leden za nevhodné datum pro nový začátek: je to období šedých dní, po svátcích zůstávají zásoby jídla a pití a motivace ke změně může být slabší. A přestože většina světa používá gregoriánský kalendář, čtyři státy mají vlastní oficiální novoroční dny — Etiopie (11. nebo 12. září), Nepál (13. nebo 14. dubna), Írán (na jarní rovnodennost kolem 20. března) a Afghánistán (podle lunárního hijri kalendáře s 354–355 dny).
Čína sice kalendář s okolním světem sladila v roce 1911 a Thajsko v roce 1941, obě země však stále slaví své tradiční novoroční svátky — Čína podle lunárního cyklu na konci ledna nebo v únoru, Thajsko v polovině dubna. Skotské oslavy Hogmanay mají kořeny v 17. století, období, kdy byl v některých oblastech zakázán vánoční odpočinek.
