Na nejrychlejším ledovém proudu Grónska, Sermeq Kujalleq v oblasti Kangia (Jakobshavn Isbræ), vědci zaznamenali bezprostřední reakci na odtok dvou povrchových jezírek. Krátkodobé, vysokofrekvenční pozorování umožnily sledovat, jak se pod ledovcem šířila povodňová vlna a jak ovlivnila rychlost toku a chování terminusu.
Studie publikovaná v časopise Nature Geoscience v roce 2025 popisuje kombinaci měření z vysokorychlostních GNSS stanic a Terrestrial Radar Interferometru. Díky této kombinaci vědci sledovali pulz rychlejšího pohybu ledu, který se po spuštění podledovcové povodně šířil směrem k ledovcovému čelu rychlostí, která umožnila překonat více než 16 kilometrů během čtyř hodin.
Příliv rychlejšího proudu dorazil až k terminusu a inicioval kalvání trvající přibližně dvě hodiny, což bylo delší než obvyklé epizody. Pulz zrychlení se šířil bez výrazného útlumu a sousední smykové okraje ledovce reagovaly okamžitě, což autoři interpretují jako důkaz silného propojení v rámci systému ledového proudu.
Měření zachytila jednak krátkodobé zrychlení a jednak krátkodobé vertikální nadechnutí povrchu ledu. Podle použitých instrumentů bylo možné sledovat průběh a rychlost šíření signálu podél toku i přes značnou vzdálenost směrem k moři. Pozorované chování ukazuje, že vnitrozemské zásahy mohou být dočasně absorbovány bez trvalé změny pohybu ledu, ale zároveň efektivně přenášet poruchu do příbřežních částí, kde může vyvolat nevratné změny na čele ledovce.
Průběh události a nasbíraná data poskytují nové detailní informace o krátkodobé dynamice rychle tekoucích ledovcových proudů, které satelitní snímkování s typickým časovým rozlišením v řádu dnů nedokáže zachytit.
