Pětiletý chlapec měl v srpnu odjet s matkou na dovolenou do Egypta, k moři se však málem nedostal. Jeho otec trval na tom, že syna předá až v den odletu. Podle popisu případu měl chlapce předat dokonce až po odletu letadla. Matka se proto obrátila na soud, aby zajistila včasné předání dítěte i jeho cestovního pasu. Soud následně rozhodl, že otec musí syna předat ještě před odjezdem. Důvodem byl především nejlepší zájem dítěte a možnost uskutečnit plánovanou cestu.
O případu informovaly ve čtvrtek 24. září 2026 ráno Novinky. Otec podle zveřejněných informací o srpnové dovolené věděl už od dubna. Přesto nebyl ochoten přizpůsobit předání syna tak, aby mohl bez komplikací odjet s matkou. Namísto toho naplánoval na stejné termíny rodinnou oslavu. Soud proto dospěl k závěru, že pobyt u moře s matkou odpovídá zájmu pětiletého chlapce. Rozhodnutí se týkalo také předání jeho pasu, bez kterého by cesta nebyla možná.
Rodiče se kvůli termínu předání nedokázali dohodnout sami. Matka chtěla odjet se synem na dovolenou v předem plánovaném termínu, otec však odmítl předání uskutečnit s dostatečným předstihem. Podle soudních zjištění tak vzniklo riziko, že dítě cestu zmešká. Okresní soud proto uložil otci povinnost předat syna i jeho cestovní doklad před plánovaným odletem. Zohlednil přitom věk dítěte, připravený zahraniční pobyt a praktickou nutnost mít před cestou dostatek času. Otec se proti tomuto postupu následně ohradil.
Ústavní stížnost podal pouhé čtyři dny před plánovaným začátkem dovolené. Tvrdil v ní, že rozhodnutí nižších soudů nebylo dostatečně odůvodněné a nebylo možné je řádně přezkoumat. Zároveň namítal, že justice stranila matce a zasáhla do jeho práva na rodinný život. Otec také tvrdil, že měl pro syna připravený vlastní program už od března. Ústavní soud se jeho argumenty zabýval v senátu vedeném soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem. Stížnost nakonec neposoudil jako důvodnou.
Soudci upozornili na dlouhodobě nefunkční komunikaci mezi oběma rodiči. Podle jejich zjištění nebyli schopni dohodnout se na péči o syna ani na praktickém předání dítěte. Otec navíc odmítl pomoc specializované organizace a opatrovníka dítěte. Právě tyto okolnosti hrály při hodnocení sporu významnou roli. Soud také porovnal otcovo tvrzení o plánech z března s dalšími podklady ve spise. Patřil mezi ně harmonogram předložený okresnímu soudu v květnu i zprávy specializované organizace a opatrovníka.
Podle Ústavního soudu tyto dokumenty zpochybňovaly tvrzení, že otec měl vlastní plány na stejné období připravené už od března. Soudci nenašli ve starších rozhodnutích žádnou zásadní vadu. Zdůraznili, že okresní soud posuzoval především nejlepší zájem pětiletého syna. Samotné rozhodnutí, aby chlapec odjel s matkou na plánovanou dovolenou, proto podle nich neporušilo otcovo právo na rodinný život. Ústavní soud stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh. Tím potvrdil povinnost předat dítě včas před odletem.
Případ ukazuje, jak může spor rodičů o termín předání zasáhnout do plánů malého dítěte. V tomto případě nešlo pouze o dohodu na hodině předání, ale také o cestovní pas a pevně stanovený odlet do Egypta. Otec znal termín dovolené několik měsíců předem, přesto se podle soudů nepodařilo zajistit hladké předání. Do řešení se proto zapojil okresní soud a následně také Ústavní soud. Rozhodující zůstalo posouzení konkrétní situace chlapce, nikoli pouze jednotlivé představy rodičů o péči.
