Petr Lněnička znovu převlékl kabát vyšetřovatele Jiřího Markoviče v pokračování Metoda Markovič: Straka. Poprvé se do postavy vžil v sérii Hojer, za niž získal Českého lva; do druhé série se vracel po dvouletém přerušení, během kterého podle svých slov musel postavu v sobě znovu „najít“.
V rozhovoru pro Český rozhlas herec popsal, že přechod mezi sériemi komplikoval časový odstup a výměna režisérů. Už před natáčením věděl o změně tvůrců, a když práce začala, považoval návrat za nový projekt. Jeho hlavní úkol byl jasný: udržet charakter Markoviče stejný, přesto nechat prostor pro drobný vývoj, který režiséři nabízeli.
Lněnička zmínil, že mu pomohly archivní materiály a rekonstrukce z případu spartakiádního vraha. Nejde podle něj jen o fakta, ale hlavně o pozorování chování lidí při vyšetřování – jak se pohybují, jak mluví, v jaké jsou náladě. „Nakonec se na to musíte dívat jako na práci. Musíte, jinak byste se zbláznil,“ řekl herec, a připomněl, že skutečné kriminalisty práce často provází rutina spíše než dramatismus.
Setkání s rodinou i současnými kriminalisty bylo podle Lněničky náročnější a zároveň cenné. Byl pozvaný na vánoční večírek 1. oddělení, udržuje kontakty s některými vyšetřovateli a přiznává, že slyšel řadu osobních historek o Markovičovi, které ho ukazují jako běžného, složitého člověka s neřestmi i lidskostí. Úcta mezi kriminalisty k původnímu šéfovi mordparty ho potěšila.
Do role přenesl i tělesné návyky, například kouření, které ale s poslední klapkou opustil: „S poslední klapkou jsem cigarety opustil,“ uvedl a doporučil to ostatním. Návrat k postavě popsal jako těžší, než čekal, a přiznal, že to není úplně zdravé – přesto v herecké praxi našel smysl v tom, jak tělo a chování ovlivňují výsledný výkon.
