Petra Hřebíčková: z cest od účetní k herecké Thálii a filmové rozmanitosti

Petra Hřebíčková: z cest od účetní k herecké Thálii a filmové rozmanitosti

Zdroj obrázku: Ilustrační foto – GPT Image

Když ve svých šestadvaceti poprvé stála před filmovou kamerou a měla se svléknout, její ruce se třásly. Legendární režisér Jiří Menzel jí podle všeho věnoval klidný a povzbuzující přístup, přesto v Petřině hrudi zápasil stud se strachem — obavy, že vstup do filmu může její kariéru definovat spíš tělem než herectvím.

Narodila se roku 1979 v moravském Hodoníně, původně směřovala na obchodní akademii, ale divadlo ji pohltilo během angažmá v amatérském souboru. Podle Wikipedie po maturitě vystudovala herectví na JAMU v Brně, kde jí pedagogové dávali i tvrdou zpětnou vazbu: „Trochu šilháš a jsi tlustá.“ Po absolutoriu nastoupila na šest let do Městského divadla Zlín, kde dozrála herecky i lidsky a za titulní roli Maryši získala v roce 2008 cenu Thálie.

Do filmu ji pozval Jiří Menzel v roce 2006 pro adaptaci Obsluhoval jsem anglického krále. Postava Jarušky si vyžádala milostné scény a natáčení bez oblečení; Petra váhala, konzultovala to s Menzlem a nakonec přijala za podmínky, že bude nahota ztvárněna vkusně a bude sloužit příběhu. Film měl úspěch doma i v zahraničí a otevřel jí další filmové příležitosti — objevila se například ve snímcích Kawasakiho růže a Proměny.

Od roku 2010 ale začala být častěji obsazována do lehčích, komediálních rolí. Filmy jako Muži v naději (2011), Bezva ženská na krku (2016) nebo Matky (2021) upevnily její pozici v žánru, diváci si ji oblíbili pro přirozený výraz a komediální timing. Přitom sama opakovaně zdůraznila, že ke každé nové roli přistupuje s respektem a tréme m: „Po každé nové roli mám znovu obrovský respekt a trému.“ Nebrání se změně image ani tomu, aby vypadala na plátně neforemně, když to postava vyžaduje.

V soukromí ji provází herec a scenárista Matěj Dadák; spolu jsou přes patnáct let, nesezdaní a mají tři děti — syny Šimona a Mikuláše a dceru Mariannu. Dlouho žila s varováním lékařů, že možná nebude moci mít děti, přesto se ve třiceti pěti dočkala prvního syna a později dalších dětí. Role matky je pro ni důležitá a hledání rovnováhy mezi prací a rodinou popisuje takto: „Pořád hledám balanc.“ Matěj se na domácích povinnostech dělí rovným dílem, a tím pádem herečka získává oporu při nabitých natáčecích dnech.