Konečně máme pořádné letní horko, ve kterém nesmí chybět kornout, kelímek a pro někoho i kbelík zmrzliny. Odkud se vlastně vzal tenhle brilantní nápad na ledové potěšení, díky němuž řada z nás zapomene i na poskakující ručičku na váze?
Na začátku zmrzlinového příběhu stál sníh a led, což by se dnešním zmrzlinoholikům, kteří se rádi nechávají hýčkat roztodivnými příchutěmi, asi moc nelíbilo. Nemluvě o tom, že se tyto dvě ingredience musely dovážet z hor a kopeček zmrzliny se tak pořádně prodražil. Ledové potěšení si proto mohli dovolit jen ti nejbohatší.
Čínské kořeny
Vraťme se přibližně do roku 200 př. n. l. Jak uvádí web Almanac, Číňané si v té době vyráběli oblíbenou pochoutku, pastu z převařené rýže, koření a mléka, vzdáleně připomínající současný rýžový puding. Zatímco v zimě taková miska horké dobroty zahřála, co s ní v létě. A tak kohosi napadlo, že by se dala zchladit a uchovat. Jenže se ukázalo, že zmražená mléčná pochoutka je ještě lepší, a navíc osvěžující i v horkém období. A cesta ke zmrzlině, jakou známe dnes, mohla začít.
Stopy z Persie
Jelikož prapůvod příběhu zmrzliny není tak úplně jednoznačný, další stopa vede do Persie. Stejně jako Číňané, i Peršané si stavěli podzemní prostory, do kterých v zimě ukládali led a v létě v nich skladovali zmrzlinové pochoutky. A pak je to trochu zamotané, protože nejdřív museli Arabové dobýt Persii, aby následně přidali do perského ledového dezertu skládajícího se z ovocného sirupu a sněhem chlazeného medu ještě mléko a cukr. Tak vznikl základ pro dnešní zmrzlinu. A protože si Arabové při všech invazích s sebou vozili vlastní kuchyni, na Sicílii v 8. století přivezli i základ nejlepší zmrzliny na světě – italského gelata.
Milovníci zmrzliny – císař Nero i Alexandr Veliký
Římský císař Nero se do zmrzliny doslova zamiloval. Podle webu IDFA pravidelně posílal do Apeninských hor otroky, kteří tam museli nabírat sníh a rychle s ním utíkat do císařského paláce, kde ho kuchaři ochutili nektarem, ovocnou dužinou a medem. Nerův předchůdce Alexandr Veliký měl na výrobu zmrzliny jinou metodu. Pořádal běžecké závody svých vojáků na horské vrcholky, kde nabrali led a sníh a utíkali zpátky. Kdo doběhl první, mohl si pochutnat na kopečku ledovo sněhové zmrzliny, smíchané s mlékem, medem, ovocnou šťávou nebo vínem.
Zmrzliny na francouzském dvoře
V roce 1533 vstupuje do hry Kateřina Medicejská, která se provdala za francouzského krále Jindřicha II. Během svatebního veselí se každý den podávala ovocná zmrzlina s jinou příchutí. Podle webu It´s Tuscany kuchaři osvěžili chuťové buňky svatebčanů citronovou zmrzlinou a také s příchutí limety, pomeranče, třešně nebo lesních jahod. Nutno dodat, že hosté byli doslova uchváceni. Autora receptu, jistého Ruggeriho, si Kateřina přivezla z Itálie. Jenže Francouzi, hákliví na to, že jim někdo dal gastronomicky na frak, milého kuchaře doslova vyštvali zpět domů. Pravdou ovšem je, že recept jim už zůstal.
Zásluha jednoho architekta
Do příběhu zmrzliny ovšem patří i zmínka o jistém architektovi, sochaři a malíři Bernardovi Buontalentim, žáku Vasariho. Ten byl požádán, aby uspořádal slavnost pro španělské velvyslance. Rozhodl se stvořit „něco“ originálního a ledového. Smíchal smetanu, med, vaječný žloutek a kapku vína. Na světě byl Florentský krém, který můžete ve florentských cukrárnách ochutnat i dnes.
Průmyslová revoluce
Během staletí si zmrzliny získávaly své příznivce. Pravdou ale je, že ještě v 18. století si tento dezert nemohl dopřát jen tak někdo. Vzhledem k ceně, která odrážela náročnost celé přípravy, patřil mezi finančně nákladné delikatesy. Blížila se ovšem průmyslová revoluce a dotkla se i světa zmrzliny. Do ní přispěla Američanka Nancy Johnsonová, která si v roce 1843 nechala patentovat ruční stroj na výrobu této ledové pochoutky.
Z talířku do kornoutku
Zmrzliny jsou oblíbené i proto, že je dostanete v kornoutku a můžete sníst třeba cestou k vodě. A teď si představte, že až do roku 1904 lidé zmrzliny jedli pouze z talířů a misek. Teprve onoho roku totiž byla zmrzlina poprvé podána v kornoutku. Z několika příběhů, jež se vážou ke vzniku tohoto oblíbeného doplňku, je nejpravděpodobnější ten, který uvádí web Serious Eats. Na Světové výstavě v St. Louis jistému zmrzlináři Arnoldovi Fornachouovi došly poháry na prodej zmrzliny. Kreativní mladík ovšem lákavou vidinu slušného výdělku nevzdal a oslovil souseda, pekaře waflí. Společně je srolovali do jakéhosi kornoutku, naplnili zmrzlinou a lidé jim mohli utrhat ruce. Nutno dodat, že zmrzlinové kornoutky jsou favoritem i dnes.