Reakce na útok na Starobilsk: Mezinárodní spory a diplomatické napětí
Ilustrace vytvořená pomocí AI
Sociální sítě Autor: Redakce · 5 min čtení ·

Reakce na útok na Starobilsk: Mezinárodní spory a diplomatické napětí

Reakce na útok na Starobilsk: Mezinárodní spory a diplomatické napětí

V noci z 21. na 22. května 2026 zasáhl dron školní a kolejní areál ve Starobilsku v Luhanské oblasti na východě Ukrajiny, kterou ovládá Rusko. Podle pozdější zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva zemřelo 21 civilistů, mezi nimi 18 žen a tři muži. Ruské úřady uvedly, že mezi mrtvými byli studenti, a hlásily také desítky zraněných. Ukrajinský generální štáb potvrdil zásah v okolí Starobilsku, odmítl však, že by cílem byl civilní objekt. Ukrajina tvrdila, že zasáhla ruské vojenské cíle včetně velitelství jednotky Rubikon, která se zaměřuje na bezpilotní systémy.

V prvních zprávách se počty zraněných lišily a původní údaj 44 nelze považovat za ustálený. Ruská strana později uváděla 63 zraněných, zatímco zpráva OSN z června potvrdila nejméně čtyři zraněné civilisty, nikoli celý ruský součet. Úřad OSN pro lidská práva zároveň označil všech 21 evidovaných obětí za civilisty. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v září uvedla, že na základě veřejně dostupných informací šlo o fungující kolej a prostory Starobilské koleje Luhanské pedagogické univerzity. Veřejně dostupná zjištění OSN a OBSE tedy dokládají civilní oběti, ale sama o sobě nerozhodují spor o vojenské využití areálu ani o odpovědnosti za konkrétní zásah.

Co o útoku uvedly OSN a UNESCO?

Generální tajemník OSN reagoval už 22. května 2026, kdy jeho mluvčí vyjádřil znepokojení nad zprávami o mrtvých a zraněných včetně dětí. Organizace tehdy upozornila, že Starobilsk leží na území pod ruskou okupací a že OSN nemá k místu přístup. UNESCO vydalo vlastní prohlášení 25. května a vyjádřilo znepokojení nad poškozením odborné školy a koleje. Současně výslovně uvedlo, že podrobnosti zpráv nemůže nezávisle ověřit, protože se do oblasti nedostane. Organizace připomněla ochranu vzdělávacích institucí a studentů podle mezinárodního práva, aniž by označila konkrétní stranu za viníka.

Ruská mluvčí ministerstva zahraničí Marija Zacharovová kritizovala vyjádření UNESCO 28. května 2026. Podle ruského ministerstva organizace reagovala na útok nepřiměřeně zdrženlivě a její postup označila za trestuhodnou nedbalost. Moskva tím zpochybňovala důraz UNESCO na to, že informace nemůže ověřit bez přístupu na místo. Ukrajinský zástupce při OSN naopak ruské podání události odmítl a zpochybnil tvrzení, že v areálu zahynuly děti. Veřejná debata tak zahrnovala spory o věrohodnost hlášení i o to, jak má mezinárodní organizace vystupovat, pokud nemůže provést vlastní šetření.

Jak útok souvisel s ruským úderem na Ukrajinu?

V noci z 23. na 24. května 2026 zaútočila ruská armáda na Ukrajinu rozsáhlou kombinací střel a bezpilotních letounů. Ukrajinské letectvo podle Institutu pro studium války hlásilo 90 střel a 600 dronů, což tehdy označilo za největší ruský raketový útok roku. Zasažena byla také Kyjevská oblast a město Bila Cerkva, na které podle ukrajinských představitelů dopadla střela Orešnik. V Kyjevě zemřely podle tehdejší bilance dvě ženy a nejméně 70 civilistů utrpělo zranění. Mezinárodní organizace a vlády odsuzovaly ruské údery, ruské ministerstvo zahraničí je naopak popisovalo jako zásahy proti vojenským cílům.

Bezprostřední časová návaznost obou událostí vedla k tomu, že se útok na Starobilsk probíral spolu s ruským bombardováním z 23. a 24. května. Veřejné zdroje však nepotvrzují, že by ruský úder z 24. května byl oficiálně nařízen jako odveta za Starobilsk. Ruské ministerstvo zahraničí označilo zásah koleje za „poslední kapku“ a 25. května vyzvalo cizince v Kyjevě, včetně pracovníků diplomatických misí, aby město opustili. To vyvolalo další obavy z pokračování útoků na ukrajinské hlavní město. Při hodnocení událostí je proto přesnější oddělit doloženou časovou posloupnost od tvrzení o přímém příkazu k odvetě.

Jak se k událostem postavily další státy?

Dne 26. května 2026 vydalo více než 50 členských států OSN společné prohlášení odsuzující zesílení ruských útoků na ukrajinské civilisty. Mezi signatáři byly Gruzie i Česká republika. Prohlášení se zaměřilo především na ruský vzdušný útok z noci z 23. na 24. května a na útoky proti civilistům a civilní infrastruktuře. Zmínilo také úder střelou Orešnik na Bílou Cerkvu a označilo používání střel schopných nést jaderné hlavice za nepřijatelnou eskalaci. Nešlo tedy o společné prohlášení, které by samo o sobě rozhodlo spor o Starobilsk, ale o diplomatickou reakci na širší ruské útoky.

V září 2026 zveřejnil Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva další průběžnou zprávu o civilních obětech války, která zahrnula také Starobilsk. Zpráva potvrdila, že zasažené budovy sloužily jako kolej a prostory pedagogické školy, a zaznamenala tvrzení Ukrajiny, že poblíž bylo velitelství Rubikonu. OBSE uvedla, že dostupné informace vyvolávají vážné obavy z možného útoku na civilisty či civilní objekty nebo z nerozlišujícího útoku. Zároveň upozornila, že takové útoky zakazuje mezinárodní humanitární právo a mohou naplnit znaky válečného zločinu. Formulace zprávy je hodnocením obav na základě dostupných údajů, nikoli pravomocným soudním rozsudkem o vině konkrétní strany.

Od května do září 2026 tak přibyly zejména zprávy OSN a OBSE, které upřesnily počet obětí a popsaly status zasažených školních budov. OSN potvrdila 21 civilních úmrtí, zatímco údaj o 63 zraněných zůstává v jejím květnovém přehledu nepodložený úplným nezávislým ověřením. Ukrajina trvá na tom, že cílila na ruskou vojenskou infrastrukturu, a Rusko označuje zásah za útok na kolejiště. UNESCO, které nemohlo navštívit místo zásahu, vyzvalo k ochraně vzdělávacích institucí, ale nepřisoudilo odpovědnost. Diplomatický spor proto nadále stojí na rozdílných tvrzeních válčících stran a na mezinárodních zprávách, které rozlišují mezi ověřenými civilními oběťmi a neověřenými tvrzeními o cíli útoku.