Robert Záruba: hlasy, které zůstaly v psané i nepsané hokejové historii

Robert Záruba: hlasy, které zůstaly v psané i nepsané hokejové historii

Zdroj obrázku: Ilustrační foto – GPT Image

Robert Záruba je hlas, který provází český hokej už více než tři desetiletí. Jeho komentář tvoří nedílnou kulisu velkých zápasů i osudových momentů, přičemž řada jeho spontánních výroků se pevně usadila v paměti fanoušků a často přežije i samotný výsledek utkání. Spojuje v sobě rozsáhlé znalosti, pečlivou přípravu a schopnost reagovat okamžitě, což mu umožňuje gradovat napětí i vystihnout povahu okamžiku v několika slovech.

Informace v textu vycházejí z autorského zpracování redakce Readzone.cz a veřejně dostupných mediálních zdrojů.

Mezi nejsilnější momenty patří finále olympijského turnaje v Naganu 1998, kdy Záruba emocionálně prohlásil: „Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje, jsme olympijští vítězové! Přepište dějiny, Česká republika vyhrála zimní olympijské hry v ledním hokeji.“ Tahle věta se stala symbolem okamžiku i celé generace.

Jeho slovní hříčky často vycházejí z běžného života a vytvářejí kontrast s dramatikou na ledě. Když Radko Gudas na mistrovství světa v Praze čistil prostor před brankovištěm, Záruba to glosoval: „Gudas, to je školník, kterému nikdo bez přezůvek neprojde.“ Když tým procházel těžkým obdobím po porážce s Norskem, nabídl divákům úlevnou metaforu: „Pokud jste nad tímto týmem zlomili po prohře s Norskem hůl, tak honem pospíchejte do večerky pro vteřinové lepidlo.“

Některé hlášky se staly doslova lidovými. Po vyrovnávacím gólu Karla Rachůnka v semifinále MS 2010 zaznělo: „Rachna, kachna to to letělo!!!“ V roce 2001, když David Moravec v prodloužení rozhodl finále proti Finsku, Záruba vykřikl: „Vítej zlatý hattricku, jsme po třetí za sebou mistři světa!!!“

Mezi další zapamatovatelné momenty patří popis Pastrňákovy akce: „Góóól! Tak to byla nááádhera. David Pastrňák si tam udělal z dánského pásma dálnici s odpočívadlem a čerpací stanicí,“ nebo slovní obrat při vyrovnání Michala Řepíka: „Už se zdálo, že na téhle zahrádce sklízet nebudeme, ale řepíkatý celer vykvetl v pravou chvíli.“ Nechybí ani poetika v poznámce o Hubáčkovi a Voráčkovi: „Hubáček a Voráček. Tak něžná jména a tak krutý závěr,“ či suchá pointa u gólu Miroslava Blaťáka: „S touhle brankou dnes nebude mít uklízečka žádné starosti, tam je vymeteno.“