Bývalí čeští reprezentanti Zdeněk Štybar, Šárka Strachová a Lucie Šafářová otevřeli na diskusi Lepší Česko otázku, jak se zachází s mladými sportovci. Mluvili o tlaku na výsledky, pochvale i možnosti dát najevo, že je něco v tréninku v nepořádku. Do debaty se zapojily také zástupkyně iniciativy Trénujeme s respektem a sportovní psycholožka. Vedle osobních zkušeností zazněly konkrétní návrhy pravidel pro kluby a trenéry. Účastníci se zabývali tím, jak spojit náročnou přípravu s prostředím, v němž se sportovci nemusí obávat ponižování.
Zdeněk Štybar popsal, že ani výrazné vítězství pro jeho otce nemuselo znamenat dostatečně dobrý výsledek. Když vyhrál o deset nebo dvacet vteřin, slyšel otázku, proč náskok nebyl minutový. Podle Forbesu podobnou zkušenost na diskusi připomněla také někdejší lyžařka Šárka Strachová. Řekla, že v jejím prostředí nebylo běžné sportovce chválit ani se s nimi radovat z úspěchu. Po vítězství se podle ní místo uznání řešilo, že rozdíl mohl být ještě větší. Obě výpovědi se týkaly přístupu, s nímž se setkávali už během své sportovní výchovy.
Strachová upozornila také na postupnou změnu v přístupu ke sportovním psychologům a psychoterapeutům. Jejich pomoc podle ní nemá být vyhrazena až pro chvíli, kdy se objeví problém. Lucie Šafářová popsala, že jí v dětství bývalo zakazováno plakat, protože slzy byly považovány za projev slabosti. Tenistka připomněla, že výhry i prohry přinášejí emoce, se kterými se sportovci potřebují naučit pracovat. Potlačování emocí proto nepovažuje za stejnou dovednost jako jejich zvládání. V debatě tím otevřela otázku, co mají mladí lidé od trenérů dostávat vedle pokynů k výkonu.
Výkonná ředitelka nadačního fondu Flaminia Jana Vlčková rozlišila mezi odolností vůči neúspěchu a snášením nevhodného zacházení. Mladí sportovci se podle ní mají učit přijmout, že výsledky nepřicházejí pokaždé a že závod nemusí vyhrát. Nemají se ale učit vydržet šikanu nebo ponižování, uvedla v diskusi. Zakladatelka iniciativy Trénujeme s respektem Markéta Pluhařová k tomu přidala schopnost říct ne a chránit vlastní zdraví. Právě mladším sportovcům může podle ní takové vymezení připadat zvlášť obtížné. Odmítla také představu, že se bezpečné prostředí týká pouze žen nebo že jde o téma nesouvisející s výkonem.
Sportovní psycholožka Klaudie Zusková z Asociace psychologů sportu ČR připomněla, že psychologická příprava nemá sloužit jen k řešení potíží. Do práce se sportovci podle ní patří také regenerace, zacházení s emocemi a péče o dlouhodobou psychickou pohodu. Význam má prevence i spolupráce psychologů s trenéry, kteří sportovce provázejí při každodenní přípravě. Pluhařová zároveň zdůraznila, že trenéři nemají přebírat roli psychoterapeutů. Potřebují však rozpoznat situaci, v níž už je pomoc odborníka na místě, a vědět, komu ji předat. Takové rozdělení rolí má podle ní umožnit spolupráci, nikoli trenéry omezovat v jejich práci.
Významnou část diskuse tvořil safeguarding, tedy pravidla a postupy na ochranu sportovců před šikanou, zneužíváním nebo zanedbáváním. Nejde jen o reakci na konkrétní incident, ale také o výběr trenérů, jejich vzdělávání a pravidla komunikace v klubech. Součástí je určení odpovědnosti i cesta, kterou lze bezpečně upozornit na problematické chování. Pluhařová navrhla standardy pro bezpečný nábor trenérů a jasně nastavená pravidla ochrany sportovců. Podle ní musí mít systém požadavky také na dospělé, kteří mladé lidi vedou, nejen na jejich svěřence. Změnu prostředí proto nelze nechat pouze na sportovcích, kteří se často teprve učí hájit vlastní hranice.
Šafářová upozornila na potřebu dostupného způsobu, jak oznámit nevhodné zacházení, pokud se s ním sportovec setká. Mladí lidé podle ní potřebují vědět, komu se mohou ozvat, místo aby se jejich zkušenost přehlížela. Pluhařová spojila fungování takového systému se vzděláváním dospělých v klubech a s jasným rozdělením odpovědnosti. Trenér by měl umět poznat, kdy situaci předat dál, a spolupracovat s odborníky. Návrhy, které v diskusi zazněly, se tak týkají náboru trenérů, postupů při oznámení problému i podpory při každodenní přípravě. Odpovědnost za nastavení těchto postupů má podle Pluhařové nést sportovní prostředí, nikoli samotné děti.
