Svátek svaté Lucie je v lidové tradici provázen řadou zvyků, z nichž nejznámější jsou obchůzky lucek. Tyto průvody se liší podle regionů — podoby lucek se od kraje ke kraji mění, přesto mezi nimi lze najít společné rysy.
Nejčastější varianta lucek představuje postavy oblečené v dlouhém bílém rouchu a s obličejem zabíleným. Bílý oděv i zabílené tváře tvoří charakteristický vizuální prvek, který pomáhá rozpoznat tyto postavy při jejich obchůzkách. Lucek bývá více forem a jejich vzhled se místně upravuje podle zvyků konkrétního kraje. Český rozhlas v souvislosti s touto tematikou zmiňuje právě rozmanitost podob a průvodů.
Hlavním úkolem lucek při obchůzkách je kontrolovat dodržování jednoho konkrétního zákazu: zákaz předení a šití. Tyto činnosti byly v lidovém kalendáři vázány na určité dny a jejich porušení bylo tradičně vnímáno jako záležitost, kterou měly lucek „odhalit“ a na ni upozornit. Tato funkce — dohlížet na respektování zákazu předení a šití — je jedním z nejvýraznějších obsahových prvků spojených se svátkem svaté Lucie.
Obchůzky lucek tak spojují kostýmní prvek s konkrétním pravidlem chování, které se v lidové kultuře udrželo v různých obměnách. Zatímco detaily provedení a konkrétní rituály se mění napříč regiony, jádrem zůstává motiv kontroly a symbolismu spojeného s Lucií jako postavou v lidovém kalendáři. V praxi to znamená, že součástí obchůzek jsou jak nápadné oděvy, tak i aktivity směřující k tomu, aby byla dodržována tradiční pravidla.
