Tomáš Galvas patřil k oporám českého týmu na juniorském šampionátu a po návratu si nese stříbro, které ho stále trochu mrzí. Cílem týmu bylo zlato, přesto sama medaile vnímá jako úspěch. O osobní ambici má jasno: zlato by si přál získat jednou i on.
Podle trenéra Augsta Galvas svým pojetím hry upoutal pozornost skautů i soupeřů. V soubojích s Kanadou ukázal dominantní výkon, který měl podle kouče otevřít oči Američanům i Kanaďanům; právě proti Kanadě podal podle něj jeden z nejlepších výkonů turnaje. Kouč rovněž uvedl, že se o Tomáše zajímalo mnoho kanadských novinářů, on je ale odkázal na skauty a vyjádřil přesvědčení, že by nemělo být možné, aby si ho letos nikdo na draftu nevzal.
Galvas připouští, že jedinou slabinou je nyní angličtina, kterou ale považuje za věc, kterou lze dohnat. Do probíhajícího draftu jde s pocitem, že už dřívější pokusy nevyšly, ale on i jeho okolí udělali maximum, aby šance tentokrát přišla.
O rodinné rivalitě: bratr Jakub, který hraje extraligu za Třinec, mu medaili trochu závidí — Jakub prý z dvacítek žádnou nemá. Na druhé straně má Jakub zlato z Hlinkova memoriálu, čehož si Tomáš váží a trochu mu to závidí zase on. Oba podle Galvase mají své úspěchy a touha po zlatě je společná.
Galvas mluvil i o přechodu mezi extraligou a juniorským turnajem: extraliga podle něj klade důraz spíše na poziční hru, zatímco juniorský šampionát je dynamický a náročný. V Liberci dostává hodně minut a připravil se tak dobře na mezinárodní úroveň. V týmu měl i role vedle Radima Šimka, který míří na olympiádu a je především defenzivní oporou; Galvas naopak dostal prostor v přesilovkách. Trenér mu podle něj hodně důvěřuje a on Šimkovi přeje na olympiádě úspěch.
Zdržení po pobytu v Americe narušilo plány na návrat do Liberce a měl mít i volno na návštěvu rodiny, nakonec ale hned naskakuje do tréninku. Pobyt v Minnesotě mu zůstal v dobré paměti, viděl tam také NBA, kam ho vzali trenéři.
