Když nad Livignem zapadne tma a lyžařský ruch utichne, začínají tréninky freestyle snowboardistů. Jezdci naskakují do pozdních večerních hodin pod silnými reflektory a do hotelů v olympijské vesnici se vracejí až kolem půlnoci. Jejich show má být hlavním lákadlem programu v místním Snow Parku i před televizními obrazovkami.
„Hned, jak jsem přijel, říkal jsem si, že ten skok vypadá neskutečně. A jsem rád, že lidem budeme moci ukázat náš sport,“ říká 21letý Hroneš, který se snowboardem procestoval svět a skákal například v Klagenfurtu, kde postavili obří můstek v areálu fotbalového stadionu. Náš zpravodaj v Livignu dodává, že Hroneš vzpomíná i na skok z konstrukce v pekingském Ptačím hnízdě, která byla dosud největší v historii závodů.
Italové nyní zvedli laťku o metr výš: v Číně měl můstek asi 54 metrů, tady v Livignu dosahuje zhruba 55 metrů, směje se Hroneš. Na výhledy z velké výšky je zvyklý, skutečnou překážkou mu však bývá cesta nahoru. Podél lešení vybudovali organizátoři výtah, který závodníkům nevzbuzuje úplnou důvěru.
„Já se trochu bojím výšek, což je docela ironie, když dělám freestyle snowboarding,“ přiznává Laura Záveská, o dva roky mladší parťačka, která si můstek a cestu k němu vyzkoušela při tréninku. „Výtahu se bojím víc než skoku. Drncá, v úterý se na chvíli zastavil, z toho jsem nebyla nadšená. Takže skok dobrý, výtah nic moc,“ dodává s úsměvem.
V Livignu se na dopadových plochách běžně používá umělá dřevěná konstrukce se sněhovým potahem, tady je dopad tvořen čistě nahrnutým sněhem, což je pro závodníky příjemné. Ve středu však téměř celý den sněžilo, a to tréninkové plány komplikovalo. Hroneš uvádí, že během jedné tréninkové běžky stihne zhruba osm až deset skoků – čeká se na výtah, do kterého se vejde maximálně šest lidí – a na konci tréninku bývá zima taková, že pak rád využije saunu v olympijské vesnici.
Zimní olympijské hry se v letošní sezóně konají od 6. do 22. února 2026 v Miláně a Cortině d’Ampezzo.
