Václav Šanda se o víkendech objevuje na Dvojce v pořadu Omeletky, kde v doprovodu Haliny Pawlowské představuje filmy a doplňuje je s nadhledem a humorem. S Halinou se zná dlouho a jejich spolupráce vychází z přátelství: Halina ví, že je Šanda vášnivý filmový divák, a často mu nechává prostor, aby k tématu něco vybral.
V Blízkých setkáních u Terezy Kostkové Šanda řekl, že lásku k filmu nosí v sobě od dětství. Vzpomíná na rodné město Krupka u Teplic, kde jako malý po představeních čekával na herce kvůli podpisům. S nadsázkou připouští, že možná se stal hercem i proto, aby mohl být v jejich společnosti.
Herectví podle něj není jen splněný sen. Přiznává, že zažil zklamání, která pramenila spíše ze způsobu, jak tento svět funguje, než z kontaktu s kolegy herci. Momentálně prochází menší profesní krizí a jako nejtěžší vnímá nejistotu: bez ohledu na vlastní snahu nikdy nemá vše ve svých rukou a je závislý na rozhodnutích jiných lidí.
Šanda je součástí pražského Činoherního klubu, které patří mezi uznávaná česká divadla. Přesto cítí, že angažmá v takovém divadle nemusí být vnímáno jako výhoda pro filmové role. Upozorňuje, že výběr do filmů často závisí na tom, zda si na herce někdo vzpomene, spíše než na tom, co umí nebo kde hraje.
Herec vyjadřuje přání natočit něco hezkého a získat větší filmovou roli, ale opakuje, že rozhodující je, zda na něj tvůrci vzpomenou. Kromě profesních postřehů Šanda sdílel i rodinnou vzpomínku — recept své babičky na tzv. Jiříkovo vidění: piškotové těsto s tvarohem, zalité směsí pomerančového džusu a vanilkového pudingu.
