V pondělí 29. prosince 2025 dopoledne (středoevropský čas) zemřel ve svém domě v pražském Radotíně klavírista Jan Novotný. Jeho úmrtí potvrdila manželka Zuzana Novotná; Novotný zemřel dva týdny po svých devadesátinách.
Jan Novotný patřil k nejvýraznějším českým interpretům klavírní vážné hudby druhé poloviny 20. století. Ve svém repertoáru se zvlášť věnoval dílu Bedřicha Smetany — v roce 1984 uskutečnil nahrávku, která obsahovala více než osm hodin Smetanova klavírního odkazu. Smetanovo dílo rovněž šířil jako pedagog a prostřednictvím studií a rozhovorů.
Ve vzpomínce na náročnost klavírního studia Novotný zdůrazňoval, že jde o dlouhodobou a tvrdou práci; v roce 2010 to shrnul v rozhovoru pro Opera PLUS, když mluvil o očekáváních studentů, kteří při příchodu na školu doufají, že se stanou „světovou jedničkou“.
Novotného zájem přesahoval Smetanu: během půlstoletí kariéry zahrnoval jeho repertoár skladby od Františka Xavera Duška přes Ludwiga van Beethovena, Roberta Schumanna a Johannese Brahmse až po Igora Stravinského, Bohuslava Martinů a Jaroslava Ježka. Narodil se v Praze 15. prosince 1935 a klavír studoval nejprve na pražské konzervatoři u Václava Holzknechta a Antonína Reslera, později na Akademii múzických umění u Františka Raucha.
Už za studií získal řadu ocenění, mezi jinými na soutěži Pražské jaro v roce 1957. Od roku 1961 vyučoval na Pražské konzervatoři; mezi jeho žáky byli mimo jiné Jitka Čechová a Jan Rossa. V letech 1980–1988 působil jako stálý sólista Severočeské státní filharmonie v Teplicích a koncertoval po Evropě, Americe, Asii i Africe.
Od roku 1988 se podílel na organizaci Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže a od roku 1990 zastával funkci předsedy Společnosti Bedřicha Smetany. Poslední rozloučení proběhne v úzkém rodinném kruhu.
