V nedožitém věku zemřel režisér Jurij Galin. Narodil se v Leningradu v srpnu 1943 do rodiny hudebníků slavného leningradského symfonického orchestru; jeho otec zahynul během nacistické blokády města.
Po válce jeho matka zpívala ve státním cirkuse, kde mladý Jurij získal široké artistické dovednosti včetně akrobatické jízdy na koni. V roce 1956 jeho matka odjela do ázerbajdžánské metropole Baku, právě tam Jurij později vystudoval herectví. Následně absolvoval režii na moskevském uměleckém institutu GITIS a pracoval v řadě sovětských divadel.
Podle webu Česko–Slovenská filmová databáze se v tuzemské kinematografii objevil i jako herec: režisér Ondřej Trojan mu svěřil roličku ruského důstojníka ve filmu Želary (2003), mihnul se také ve snímku Hlídač č. 47 (2008) a v televizním seriálu Ulice (2005).
Do České republiky se přestěhoval v roce 1990. Nejprve si přivydělával jako hlídač v muzeu a jako řidič, ale díky přátelům se brzy vrátil k režii. Získal české občanství, přičemž jeho naturalizaci podporovali Václav Havel a Jiří Bartoška. Během svého působení prošel mnoha tuzemskými divadly.
Nejsilnější stopu zanechal v Litvínově, kde spolu se svou pátou manželkou Janou Galinovou založil divadlo s názvem Docela velké divadlo. V posledních dvou letech před smrtí tam působil jako emeritní režisér. Za svou dlouhou kariéru se umělecky podepsal pod zhruba 310 inscenacemi, z nichž přibližně 120 realizoval v České republice.
Jurij Galin zůstává v paměti jako režisér, jehož cesta vedla z leningradských kulturních kruhů přes sovětská divadla až na české scény, kde strávil více než tři dekády svého života a tvorby.
