Scénograf Jan Dušek, který více než čtyři desetiletí spolupracoval s Národním divadlem a navrhl přibližně 25 výprav pro činohru, operu i balet, zemřel v pondělí 1. prosince. Vedle práce v divadle byl dlouholetým pedagogem na DAMU a nedávno obdržel Cenu Thálie za mimořádný přínos českému divadelnímu umění.
Národní divadlo to uvedlo na své facebookové stránce. Dušekovo jméno je spojeno s řadou inscenací, kde jeho cit pro prostor a atmosféru ovlivnil práci režisérů jako J. Pleskot, E. Schorma, A. Hajda, M. Porubjak, M. Dočekal nebo P. Zuska.
Scénografii studoval na pražské DAMU u prof. Františka Tröstera a po absolutoriu v roce 1967 odešel do Ostravy. Nejprve působil jako jevištní výtvarník ve Státním divadle a v letech 1968–1972 v Divadle Petra Bezruče; později pracoval jako externí tvůrce v řadě scén. Navrhl více než 500 výprav k divadelním inscenacím, často včetně kostýmů, a spolupracoval s většinou českých i slovenských divadel.
V zahraničí vytvořil scény pro divadla v Baden-Badenu, Münsteru, Karlsruhe, Los Angeles či v Polsku. Mezi významné spolupráce patřilo Divadlo Na zábradlí, kde pracoval na pantomimách Ladislava Fialky (např. Knoflík, Noss) i na činoherních inscenacích Evalda Schorma (Malý Hamlet, Maraton).
Dušek byl rovněž autorem výprav pro významné choreografie — pracoval s Pavlem Šmokem na inscenacích jako Z mého života, Zjasněná noc či Musica slovaca, s Lubošem Onogunem na Janáčkově Concertinu a s Janem Klárem na Odstrčilově Toro. V Plzni připravil výpravy pro inscenace Libora Vaculíka, včetně titulů Edith — vrabčák z předměstí, Dáma s kaméliemi a Macbeth.
Pedagogicky působil dlouhodobě na DAMU; od roku 1983 vyučoval scénografii, v roce 1990 byl děkanem školy, od roku 1992 vedl katedru scénografie a v roce 1994 byl jmenován profesorem. Účastnil se také zahraničních stáží v Británii, USA, Španělsku či Nizozemí.
Jeho práce pravidelně vystavoval na Pražském Quadriennale a podílel se na výstavě Kde domov můj v Praze U Hybernů v roce 1990. Mezi ocenění patří I. cena na Trienale v Novém Sadu (1974) a Cena Alfréda Radoka (1996). V listopadu 2025 obdržel Cenu Thálie za mimořádný přínos divadlu.
