Herec Kamil Pulec zemřel ve čtvrtek 1. října 2026 ve věku 63 let. Většinu své profesní dráhy strávil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, jehož soubor opustil v roce 2017. Podle zveřejněného smutečního oznámení zemřel po dlouhé těžké nemoci. Zprávu o úmrtí zveřejnila jeho rodina na hercových facebookových stránkách a potvrdilo ji také Slovácké divadlo. Pulec se vedle divadelních rolí objevoval v českých filmech a televizních seriálech. Poslední rozloučení je naplánováno na úterý 6. října v Uherském Hradišti.
Slovácké divadlo se s Pulcem rozloučilo veřejným příspěvkem, v němž připomnělo konkrétní postavy z jeho repertoáru. Jmenovalo Samka z Gazdiny roby, Miloše Hrmu z Ostře sledovaných vlaků i Winstona Churchilla z Královy řeči. Zmínilo rovněž Othella a Vztekloně z inscenace Cena facky. Vedle herecké práce divadlo připomnělo jeho knihu veršů Nevyzpytatelné vlny lásky. Ve svém vyjádření uvedlo také to, že Pulec za své herecké výkony získal několik ocenění. Právě uherskohradišťská scéna byla místem, s nímž byl po většinu kariéry spojen.
Na Pulcovo úmrtí reagoval také Josef Kubáník, mluvčí Slováckého divadla a jeho někdejší herecký kolega. Jak řekl serveru iDNES.cz, Pulec hrál velké dramatické role a v divadle zanechal stopu, přestože už devět let nebyl členem souboru. Kubáník připomněl, že Pulec neměl vystudované herectví. Jeho projev popsal jako výrazný a založený na silných emocích. Z rolí, které si s ním spojuje, vyzdvihl Othella a revírníka v Lišce Bystroušce režiséra J. A. Pitínského. Šlo o vzpomínku člověka, který s Pulcem sdílel působení na stejné scéně.
Do Slováckého divadla nastoupil Pulec po vojenské službě jako elév. V jeho souboru působil nejprve v letech 1984 až 1989, poté odešel do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Do Uherského Hradiště se vrátil v roce 1992 a zůstal tam až do roku 2017. Když divadelní angažmá opustil, věnoval se stavební profesi. Stavebnictví vystudoval ještě před nástupem k divadlu: v letech 1978 až 1982 navštěvoval stavební průmyslovou školu v Českých Budějovicích. Původně se narodil ve slovenském Prešově a s rodiči se v roce 1969 přestěhoval do Hluboké nad Vltavou.
Za ztvárnění Miloše Hrmy v inscenaci Ostře sledované vlaky získal Pulec v roce 1985 Cenu Českého literárního fondu za mužský herecký výkon. Další ocenění souviselo s postavou Lennieho v divadelní adaptaci příběhu O myších a lidech. Za tuto roli obdržel v roce 1995 cenu Slovácký Oskar. V roce 2000 následovalo ocenění Největší z pierotů za roli Samka v Gazdině robě. Všechna tři ocenění se vztahovala k jeho práci na jevišti, nikoli k televizním nebo filmovým rolím. Právě oceněné postavy patří mezi ty, které nyní při vzpomínkách na herce zaznívají.
Jeho divadelní repertoár zahrnoval také shakespearovské postavy z Othella a Macbetha. V Macbethovi hrál Macduffa, zatímco v Othellovi ztvárnil titulní roli. Slovácké divadlo při oznámení jeho úmrtí připomnělo i roli Winstona Churchilla v Králově řeči. Na scéně v Uherském Hradišti účinkoval více než třicet let, byť s přestávkou během angažmá v Českých Budějovicích. Po odchodu ze souboru v roce 2017 se ke stavební profesi vrátil. Jeho někdejší kolegové tak dnes připomínají práci, která se odehrávala především před uherskohradišťským publikem.
Televizní diváci mohli Pulce vidět v Četnických humoreskách, Případech prvního oddělení nebo v seriálu Náhradníci. Objevil se také v kriminální sérii Místo zločinu Zlín z roku 2026. Z filmových titulů se podílel na snímcích Artuš, Merlin a Prchlíci, Klíček a Výjimečný stav. Film Klíček z roku 2009 se odehrává v prostředí bývalé věznice v Uherském Hradišti. Ve smuteční síni v Uherském Hradišti–Mařaticích se s hercem bude možné rozloučit v úterý 6. října od 15 hodin. Termín a místo posledního rozloučení zveřejnilo zpravodajství spolu se zprávou o jeho úmrtí.
