Je to přesně třicet let, co zemřela Olga Havlová. První manželka prezidenta Václava Havla odešla 27. ledna 1996 a zanechala za sebou několik konkrétních stop, které přežívají v paměti veřejnosti i v instituci, jež nese její odkaz.
Olga Havlová byla vnímána jako žena, která dokázala spojit laskavost s vnitřní silou a smyslem pro humor. Ve veřejném prostoru jí lidé připisovali schopnost nadhledu – dokázala reagovat s klidem a zároveň s odvahou. Tento způsob působení ji provázel od dob, kdy byla součástí disidentského prostředí na Hrádečku, až po roli uprostřed oficiálních státních povinností na Pražském hradě.
Po její smrti vznikl nebo pokračoval projekt, který nese její jméno a hodnoty – Nadace dobré vůle. Tato nadace je zmiňována jako konkrétní dědictví, které po ní zůstalo, a představuje institucionalizovanou podobu jejího zájmu o pomoc a službu druhým.
Vzpomínky na Olgu Havlovou se často vracejí k přítomnosti vedle disidentů v době opozičního boje i k její roli v prezidentském prostředí, kde byla vedle manžela, který se stal hlavou státu. Její veřejný obraz kombinuje osobní vlastnosti a praktické kroky, které zanechaly stopu v povědomí společnosti.
Na výročí uplynulých třech desetiletí se jméno Olgy Havlové pravidelně objevuje jako připomínka konkrétních hodnot: laskavosti, tichého nasazení a odvahy. Tyto charakteristiky jsou spojovány s jejím působením doma i ve státní službě a s institucí, která nese její odkaz i nadále.
