Freestyle snowboardisté trénují v Livignu pozdě večer pod silným umělým osvětlením. Tréninky začínají až po setmění a závodníci se do hotelů v blízké olympijské vesnici vrací kolem půlnoci SEČ. Jejich vystoupení odstartuje program v místním Snow Parku a má přitáhnout diváky nejen na místě, ale i v televizních přenosech.
Uprostřed pozornosti je 21letý Jakub Hroneš. „Hned, jak jsem přijel, říkal jsem si, že ten skok vypadá neskutečně. A jsem rád, že lidem budeme moci ukázat náš sport,“ říká. Největší můstek, před kterým stojí, je 55 metrů nad zemí. Hroneš už skákal v řadě míst po světě — vzpomíná na Klagenfurt v Rakousku, kde postavili obří můstek na fotbalovém stadionu s přibližně čtyřicetimetrovým skokem, a také na konstrukci v pekingském Ptačím hnízdě, která byla dosud největší v historii závodů.
Italové tentokrát postavili můstek o metr vyšší než ten čínský: v Číně měl podle něj můstek asi 54 metrů, v Livignu je tedy zhruba 55 metrů. Hroneš říká, že na výšku si zvykal a že obavy u něho přebíjí soustředění na co nejčistší trik. Horší než samotný skok je ale cesta nahoru — po lešení vede výtah, který závodníci spíše nedůvěřují.
Jeho kolegyně Laura Záveská, o dva roky mladší, si můstek i cestu vyzkoušela také. Přiznává, že se trochu bojí výšek a že výtah jí dělá větší starosti než skok. Výtah při jednom z tréninků v úterý i na chvíli stál, což jí nebylo příjemné.
V Livignu je dopad tvořen nahrnutým sněhem, ne dřevěnou konstrukcí, což závodníci oceňují. Ve středu ale téměř celý den sněžilo, takže tréninky byly komplikované. Hroneš uvedl, že během jednoho tréninku stihne asi osm až deset skoků — čeká se totiž na výtah, kam se vejde maximálně šest lidí — a že v noci bývá velmi chladno; po tréninku si proto rád dopřeje saunu v olympijské vesnici.
Zimní olympiáda se koná od 6. do 22. února 2026 v Miláně a Cortině d’Ampezzo a program soutěží bude pokračovat i v Livignu jako součást olympijských akcí.
