Termín „veřejní nepřátelé“ (anglicky „public enemies“) označuje jednotlivce, jejichž činnost je považována za vysoce škodlivou pro společnost. Tento pojem má dlouhou historii a jeho význam se vyvíjel v průběhu času.
Historie termínu sahá až do starověkého Říma, kde byl používán výraz „hostis publicus“ k označení jednotlivců považovaných za nepřátele státu. V 17. století se tento pojem začal používat v Anglii a později i v dalších evropských zemích. Během Velké francouzské revoluce byl výraz „ennemi du peuple“ (nepřítel lidu) hojně používán k označení osob považovaných za nepřátele revoluce. Například v roce 1793 prohlásil Maximilien Robespierre: „Revoluční vláda dluží dobrým občanům veškerou ochranu národa; nic však nedluží Nepřátelům lidu, kromě smrti.“ V roce 1794 byla zákonem 22. prairialu rozšířena pravomoc Revolučního tribunálu na potrestání „nepřátel lidu“, přičemž některé politické zločiny byly trestány smrtí, včetně „šíření falešných zpráv k rozdělení nebo znepokojení lidu“.
V 30. letech 20. století, během Velké hospodářské krize, se termín „veřejní nepřátelé“ stal známým v USA, kdy byl používán k označení notorických zločinců, jako byli John Dillinger, Baby Face Nelson, Bonnie a Clyde, Pretty Boy Floyd, Machine Gun Kelly, Ma Barker a Alvin Karpis. Tito jedinci byli považováni za hrozbu pro veřejnou bezpečnost a byli intenzivně pronásledováni FBI. V roce 1933 uvedl J. Edgar Hoover, ředitel FBI, že „FBI a Ministerstvo spravedlnosti USA používaly termín ‚veřejní nepřátelé‘ ve 30. letech, kdy byl tento termín synonymem pro ‚uprchlíky‘ nebo ‚notorické gangstery'“.
V současnosti se termín „veřejní nepřátelé“ používá v různých kontextech, včetně literatury, filmu a politiky, k označení jednotlivců nebo skupin, kteří jsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek nebo bezpečnost. Je však důležité poznamenat, že definice a aplikace tohoto termínu se mohou lišit v závislosti na kulturním a historickém kontextu.
