Co znamená magnitudo 2,2 a proč lidé cítili otřesy na Písecku
Ilustrace vytvořená pomocí AI
Věda Autor: Redakce · 3 min čtení · Zdroje: ig.cas.cz, ipe.muni.cz, jcted.cz

Co znamená magnitudo 2,2 a proč lidé cítili otřesy na Písecku

V neděli 22. listopadu 2026 pocítili lidé na Písecku a Strakonicku krátké otřesy, které podle regionálního zpravodajství souvisely se zemětřesením u Dubí Hory. Ústav fyziky Země Masarykovy univerzity mu podle těchto informací přisoudil magnitudo 2,2 a ohnisko přibližně sedm kilometrů pod povrchem. Samotné číslo ale neříká, jak silně se zachvěje podlaha v konkrétním domě. K tomu je třeba rozlišovat magnitudo od intenzity otřesů na povrchu. Rozdíl pomáhá pochopit, proč mohou lidé jeden slabý otřes popisovat různě.

Magnitudo se určuje z měření seismických přístrojů a vyjadřuje velikost zemětřesení podle pohybu půdy a energie uvolněné v ohnisku. Geofyzikální ústav Akademie věd ČR vysvětluje, že jde o logaritmickou veličinu, nikoli o běžnou stupnici, na níž každý další dílek znamená jen malý přírůstek. Zvýšení magnituda o jednu jednotku odpovídá desetkrát větší amplitudě kmitání a přibližně třicetinásobné uvolněné energii. Hodnota 2,2 proto není údaj o tom, jaké škody nastaly v jednotlivých obcích. Takový údaj sama o sobě neposkytuje.

Vnímání otřesů popisuje makroseismická intenzita, která zachycuje účinky na určitém místě. Záleží na vzdálenosti od epicentra, hloubce ohniska i místním podloží, takže dvě obce mohou zaznamenat stejný otřes odlišně. Ohnisko, odborně také hypocentrum, je místo pod zemí, kde se zemětřesení odehraje. Epicentrum označuje jeho kolmý průmět na zemský povrch, nikoli samotný zdroj otřesů. U nedělní události se uváděná hloubka pohybovala kolem sedmi kilometrů, ale samotná hloubka nevypovídá o každém místním projevu.

Seismometry zaznamenávají pohyb půdy i tehdy, když ho lidé vůbec nepocítí. Ústav fyziky Země MU uvádí, že citlivé přístroje zachytí v Česku a okolních regionech desítky slabých zemětřesení denně, přestože zdejší seismická aktivita zůstává nízká. Častější a silnější otřesy se u nás objevují zejména v západních Čechách, na severovýchodě a v jižních Čechách. Záznam přístroje a lidské svědectví proto poskytují různé informace: první pomáhá určit parametry jevu, druhé jeho účinky na povrchu. Každý údaj odpovídá na jinou otázku.

Srozumitelným příkladem je zemětřesení u Mirotic ze 7. března 2024, které mělo magnitudo 3,5 a ohnisko v hloubce 22 kilometrů. Geofyzikální ústav tehdy evidoval 1523 vyplněných makroseismických dotazníků a některá hlášení přišla až ze vzdálenosti 100 kilometrů od epicentra. V dotaznících lidé popisovali například kývání lehčích předmětů nebo cinkání nádobí. Rozmístění hlášení se lišilo také podle geologického podloží, protože různé horniny tlumí seismickou energii různě. Počet svědectví tedy není přímým měřítkem magnituda.

Makroseismická hlášení pomáhají odborníkům sestavit obraz toho, jak se otřes projevil v různých místech. V Evropě se pro hodnocení účinků používá dvanáctistupňová stupnice EMS-98, která bere v úvahu také typ, stáří a výšku budov i rozsah jejich poškození. Geofyzikální ústav vyhodnocuje dotazníky a může z nich určit intenzitu v jednotlivých lokalitách. Lidé tak mohou přispět k doplnění údajů, které samotná síť přístrojů neposkytuje. Hlášení pomáhají popsat místní dopady, nenahrazují však měření seismických stanic ani odborné určení magnituda.

Při sledování dalších informací je proto užitečné všímat si, zda údaj pochází z automatického předběžného výpočtu, nebo z expertního vyhodnocení. Ústav fyziky Země MU uvádí, že jeho mapa zachycuje přirozená zemětřesení od magnituda 0,5 i významné důlní otřesy a obvykle se aktualizuje v pracovní dny odpoledne. Rychlé automatické lokalizace mohou být podle ústavu nepřesné, podrobnosti k jevu jsou dostupné u jeho záznamu. Při pocítěném otřesu lze zároveň vyplnit makroseismický dotazník Geofyzikálního ústavu. Právě další měření a hlášení upřesňují, co se stalo pod zemí a jak se otřesy projevily v obcích.