Podle webu kvety.cz patřil Charles de Gaulle k nejvýraznějším osobnostem francouzské historie. Francouzi mu říkali „Velký Karel“ kvůli jeho výšce a proslul bonmotem: „Jak můžete vládnout v zemi, kde se vyrábí 246 sýrů?“ Sám opakoval mantru: „Všechno, co dělám a říkám, slouží velikosti Francie.“
O spojitosti mezi De Gaullem a románem Den pro Šakala Fredericka Forsytha kvety.cz připomíná, že kniha mísí realitu s fikcí; v příběhu jde po prezidentovi organizace OAS a kniha vychází z faktu, že de Gaulle přežil více než třicet pokusů o atentát. Ve zveřejněné galerii je pět fotografií.
De Gaulle se od mládí cítil předurčen pro vojenskou dráhu. Po studiích na Saint-Cyr nastoupil k 33. pluku v Arrasu; jeho nadřízeným byl plukovník Philippe Pétain, který si ho oblíbil a stal se jeho ochráncem. Do první světové války narukoval jako poručík, v bojích byl povýšen na kapitána. V březnu 1916 po těžkém zranění upadl do německého zajetí; Pétain mu v domnění, že je mrtev, udělil in memoriam Řád čestné legie. Ze zajateckého tábora se pokusil o pět útěků, ale kvůli své výšce 197 cm byl nakonec zadržen a uvězněn v pevnosti v Ingolstadtu, kde se setkal s ruským důstojníkem Michailem Tuchačevským.
Po válce působil de Gaulle jako hostující profesor na polské vojenské škole a v roce 1920 jako major polské armády velil pluku u Varšavy, proti sovětskému vpádu vedenému Tuchačevským. Doma kritizoval zastaralost francouzské armády, navrhoval profesionalizaci a motorizaci; psal řadu článků a několik knih. Přestože generální štáb jeho koncepci neakceptoval, byl povýšen a jmenován velitelem tankového pluku, kde získal přezdívku „plukovník Motor“ a jeho sbor byl vzorem výcviku. Jeho knihy se ve Francii prodávaly jen po několika stovkách výtisků, zatímco v Německu vzbudily větší zájem.
V době mnichovské krize projevoval de Gaulle solidaritu s Československem a v dopise z října 1938 kritizoval vyjednávání s Hitlerem. Po porážce Francie v létě 1940 prohlásil: „Francie prohrála bitvu, Francie neprohrála válku!“ a vyzval mladé muže k odchodu do zahraničí. Britský premiér Winston Churchill vysvětlil, proč dopravil do Británie „toho vyčouhlého, zamračeného generála“ slovy: „Protože nikdo jiný by nešel.“ Pétain nechal de Gaulla odsoudit k smrti.
Po návratu do Paříže v srpnu 1944 se de Gaulle stal klíčovou postavou, ale překvapil oznámením o stažení z politického života. V roce 1958 zabránil občanské válce, stal se autorem Páté republiky a jako prezident prosazoval politiku „grandeur“. Jeho kabinet připomínal královský dvůr; novinář Harold King poznamenal, že de Gaulle svým chováním spíše patřil do 18. století. V pamětech psal: „Francie není opravdu sama sebou, nestojí-li v první řadě. Krátce řečeno – Francie nemůže být Francií, aniž by byla veliká.“ Krátce před odchodem z politiky reagoval na zprávy o vážném onemocnění slovy: „Nejsem nemocný. Ale uklidněte se – jednoho dne určitě umřu.“ Zemřel 9. listopadu 1970 a podle serveru kvety.cz si prý až do konce udržel důstojnost.
