Nová studie amerických vědců zjistila, že souvislost mezi příjmem nasycených tuků a srdečně-cévními příhodami se lišila podle genetické dispozice žen k vyšší hladině LDL cholesterolu. Výzkumníci analyzovali údaje od 20 940 žen po menopauze ve Spojených státech. U čtvrtiny s nejvyšším genetickým rizikem se vyšší příjem nasycených tuků pojil s častějšími příhodami. U zbývajících tří čtvrtin byla tato souvislost podstatně slabší. Výsledky neznamenají, že by nasycené tuky byly pro některou skupinu prospěšné.
Výzkum vedený týmem ze Stanfordovy univerzity vyšel 18. listopadu v odborném časopise JACC: Advances. Vědci pracovali s daty z rozsáhlé americké studie Women’s Health Initiative, která začala v 90. letech a sleduje zdraví žen. Pro svou analýzu využili genetické údaje, informace o stravě a měření krevních tuků. Genetické riziko stanovili pomocí skóre, které vychází z více genetických variant spojených s hladinou LDL. Studie tak porovnávala běžné stravovací návyky s dědičnou dispozicí účastnic.
U žen v nejvyšší čtvrtině genetického rizika odpovídalo každé zvýšení podílu energie z nasycených tuků o pět procentních bodů vyššímu riziku srdečně-cévní příhody. Srovnání počítalo s tím, že nasycené tuky nahradily sacharidy. Odhadované relativní riziko bylo vyšší o 26 procent a interval nejistoty sahal od 8 do 47 procent. U ostatních žen výzkumníci souvislost mezi příjmem nasycených tuků a příhodami nezaznamenali. Jejich vypočtený poměr rizik činil 1,00.
Analýza srdečně-cévních příhod zahrnula 16 835 žen bez dřívějšího onemocnění, které nebyly zařazeny do nízkotučné dietní intervence. V průběhu mediánu deseti let prodělalo první příhodu 1 582 z nich. Šlo o relativní výsledek pro sledované období, nikoli o údaj, který by sám určoval pravděpodobnost onemocnění konkrétní ženy. Studie také nestanovila samostatné absolutní riziko pro jednotlivé genetické skupiny. Čísla proto nelze přímo převést na osobní předpověď pro pacientku.
Stravovací návyky vědci získali z dotazníku, který se ptal na konzumaci 122 druhů potravin během předchozích tří měsíců. Účastnice jej vyplnily pouze jednou, a jejich jídelníček se proto mohl později změnit. Sledovaný soubor tvořily ženy po menopauze, takže výsledky nelze bez dalšího vztáhnout na muže ani na mladší ženy. Výzkum navíc sledoval souvislosti, a neprokazuje, že nasycené tuky samy způsobily zaznamenané příhody. Autoři upozornili také na omezení vyplývající z charakteru dat.
Do studie byly zapojeny ženy ve věku 50 až 79 let, které se účastnily projektu Women’s Health Initiative ve 40 amerických centrech. Celý projekt zahrnul 161 808 žen, analýza se však zaměřila na menší skupinu s dostupnými genetickými a dalšími údaji. Podle výzkumníků se vztah mezi nasycenými tuky a LDL cholesterolem zesiloval směrem k vyššímu genetickému riziku. Nešlo tedy o jednoduchou hranici, při níž by se reakce náhle změnila. Rozdíly mezi lidmi mohou pomoci vysvětlit, proč se jejich hodnoty po změně jídelníčku vyvíjejí různě.
Vedoucí autor Shoa Clarke ze Stanfordovy univerzity upozornil, že genetická dispozice neznamená, že strava přestává mít význam. U lidí s vyšším genetickým rizikem může být podle výsledků vztah k příjmu nasycených tuků citlivější, a to oběma směry. Zároveň není prokázáno, že by genetické testy měly určovat jídelníček jednotlivých pacientů. Autoři navrhují další výzkum, včetně kontrolovaných dietních studií, které by ověřily, zda lze doporučení bezpečně přizpůsobovat genetickému profilu. Dosavadní výsledky samy o sobě zavedená doporučení nemění.