Frank Gehry, který v pátek zemřel ve věku 96 let, prosazoval v architektuře neobvyklé kombinace tvaru, materiálu a světla a řadu městních částí díky svým stavbám proměnil.
Gehry sám říkal: „Nechtěl jsem měnit město, jen být jeho součástí,“ uvedl magazínu Dezeen v roce 2021. Níže jsou vybrané stavby, které měly výrazný dopad na prostředí, kde stojí.
Guggenheim Museum Bilbao (1997) — na okraji průmyslového přístavu v Bilbau vystupuje titanová fasáda složená z posunutých panelů, které hrají se světlem. Budova, realizovaná s pomocí softwaru CATIA, přispěla k tzv. „Bilbao efektu“ a interiér propojuje galerie kolem mohutného atria přizpůsobeného pro současné umění.
Walt Disney Concert Hall, Los Angeles (2003) — projekt, který iniciovala Lillian Disney v roce 1987. Exteriér tvoří „plachty“ z titanu, interiér je dřevěný s vinicovým uspořádáním hlediště a akustikou Yasuhisy Toyoty. V sále je varhany se 6 134 píšťalami; zahrada vzadu obsahuje fontánu „Rose for Lilly“ z keramických střepů.
Fondation Louis Vuitton, Paříž (2014) — postavená z dvanácti křivolakých skleněných „plachet“ nad bílým betonovým tělesem. Každé z 3 600 skleněných polí je unikátní; konstrukce kombinuje dřevo a ocel a vnitřní prostory nabízejí víceúrovňové průchody a vyhlídky.
Vitra Design Museum, Weil am Rhein (1989) — přechod k sochařské formě s bílými omítanými tvary, které působí jako zamrznutý srážecí pohyb. Rok před tím byl Gehry součástí expozice „Deconstructivist Architecture“ v MoMA, označení, které sám odmítal.
8 Spruce (New York by Gehry), New York (2011) — jeho první mrakodrap s 76 podlažími, nerezové panely působí jako plisé, spodní část z klinkeru obsahuje školu a obchody. Po finanční krizi bylo postaveno původně jen 30 pater, projekt se obnovil a dokončil v roce 2010–2011.
Dancing House (Fred and Ginger), Praha (1996) — navržen ve spolupráci s Vladem Milunićem; skleněná věž se naklání proti pevné masivní části, koruna z ocelových stuh byla přezdívána „Medusa“. Při otevření kritizována tradičními konzervativci, posléze se stala součástí městské identity.
Ray and Maria Stata Center, MIT, Cambridge (2004) — skládá se z nakloněných cihlových věží prolínajících se sklem, kovem a dřevem. Budova byla navržena tak, aby podporovala interdisciplinární setkání; MIT v roce 2007 podala žalobu kvůli netěsnostem a problémům, spor byl v roce 2010 „přátelsky vyřešen“.
Weisman Art Museum, Minneapolis (1993) — na srázu nad řekou Mississippi, nerezová fasáda směrem k řece kontrastuje s cihlovými kubusy směrem do kampusu. Stavba sloužila jako předstih pro pozdější projekty jako Bilbao a vznikla bez pokročilých digitálních nástrojů.
Jay Pritzker Pavilion, Chicago (2004) — centrální prvek Millennium Parku: 120ft proscénium s hliníkovými rameny a zkroucenými nerezovými pásy, nad pódiem je mřížka trubek nese světla a reproduktory. Pódium obklopuje „Great Lawn“ s kapacitou 11 000 diváků (4 000 sedících + 7 000 na trávě).
DZ Bank Building, Berlín (2000) — zvenku kamenná fasáda zapadá do okolí na Pariser Platz, v interiéru však dominuje zakřivená konferenční hala obložená dřevem a krytá skleněnou klenbou. Budova si vysloužila přezdívku „Whale at the Brandenburg Gate“ pro svůj kontrast skrytého interiéru a konzervativního exteriéru.
