Kodak Charmera kombinuje retro estetiku, prvek tajemství a sběratelský apel, což značka intenzivně staví do svého marketingu. Na první pohled zaujme kompaktním designem a parametry, které na papíře působí slibně: objektiv s ekvivalentní ohniskovou vzdáleností 35 mm a světelností f/2.4. Současně ale uvnitř pracuje malý 1/4″ CMOS snímač s rozlišením 1 440 × 1 080 pixelů, tedy zhruba 1,6 megapixelu.
První série snímků pořízených v dobrém světle ukázala, že výsledná kvalita obrazu je výrazně omezená — snímky se jeví jako silně zjednodušené a spíše připomínají starší webkameru nebo výrazně vektorizovaný obraz. To kontrastuje s tím, že přístroj se prodává za cenu kolem tisíce korun a často je vyprodaný. Podobný přístup k retro tvaru a kompromisní technice má i třeba Rollei Mini.
Prostor, kde Charmera uspěje, je jinde než v technických parametrech. Malé rozměry a nenáročná konstrukce navozují podobný pocit jako legendární miniaturní přístroje — vzpomínky sahají k Minoxu B nebo k přístrojům, které nabídly jednoduchost a svobodu focení bez obav ze ztráty drahé výbavy. U Charmeru ovšem ztěžuje nenápadné fotografování přítomnost hlasitého umělého zvuku závěrky, který se nedá vypnout; na některých trzích prý jde i o legislativní podmínku.
Charmera se ukázala jako hračkový nástroj spíš než jako seriózní fotoaparát. V praxi funguje dobře pro hravé experimentování: menu nabízí řadu filtrů (například teplý tón nebo černobílý pixel režim) a jednoduchý průhledový hledáček poskytuje jen orientační náhled. Video se potýká s třesením, které odpovídá miniaturním rozměrům a držení v ruce.
Pro někoho může jít o předraženou maličkost; pro jiného představuje impuls vrátit se k hravému přístupu k fotografii a zkusit znovu starší přístroje ve sbírce. Kodak Charmera nevstupuje do diskuse o kvalitě snímků, ale nabízí opětovnému hraní s obrazem a svobodu neformálního fotografování.
