SpaceX odložila první start Starship V3 z texaské základny Starbase ve čtvrtek 21. května 2026, když se při odpočítávání zastavilo spuštění motorů. Příčinou byl hydraulický čep na rameni startovací věže, který se podle Elona Muska nezasunul. Raketa odstartovala až v pátek 22. května v 17.30 místního času v Texasu, tedy v sobotu 23. května v 00.30 středoevropského letního času. Šlo o dvanáctý zkušební let sestavy Starship a první let verze V3. Odklad tedy trval jeden den a plánovaný start se uskutečnil.
Co se stalo při odloženém startu Starship V3?
Odpočítávání 21. května došlo přibližně 40 sekund před plánovaným vzletem, než jej SpaceX zastavila. Musk na síti X uvedl, že se nezatáhl hydraulický čep, který držel rameno věže u rakety. Tato závada se týkala pozemního zařízení, nikoli prokázané poruchy motorů nebo palivové soustavy Starship. SpaceX oznámila nový pokus na další den, pokud se závadu podaří přes noc odstranit. Letový plán počítal se startem ze Starbase na pobřeží Texasu.
Starship tvoří dvě části, první stupeň Super Heavy a kosmická loď Starship, která po oddělení pokračuje v letu. Sestava V3 měří přibližně 124 metrů a při prvním letu vzlétla z nové startovací rampy v areálu Starbase. Super Heavy při startu zažehl všech 33 motorů Raptor 3, během stoupání však jeden motor přestal pracovat. Horní stupeň pokračoval podle plánované dráhy navzdory výpadku jednoho motoru. Let bez posádky měl prověřit nové provedení rakety i postupy jejího návratu.
Při letu 22. května Starship vypustila 20 maket družic Starlink V3 a dvě upravené družice, které pořizovaly snímky lodi ve vesmíru. Super Heavy se po oddělení nepodařilo vrátit podle plánu a její let skončil tvrdým dopadem do Mexického zálivu. Horní stupeň mezitím pokračoval v testu tepelného štítu a řízení při návratu do atmosféry. Poté přistál do Indického oceánu na dvou motorech. SpaceX tak při prvním letu V3 ověřila část plánované mise, ale oba stupně se jí získat zpět nepodařilo.
Jaké další lety Starship V3 následovaly?
Druhý let V3, vedený jako Flight 13, odstartoval ze Starbase 24. července 2026. SpaceX při něm vypustila 20 družic Starlink V3 a ověřila další části letu i návratu horního stupně. Zkouška navázala na květnový start, ale neznamenala ještě plnohodnotné doručování družic na oběžnou dráhu. Do té se Starship dostala při čtrnáctém letu, který se uskutečnil 28. září 2026. Oba pozdější lety rozšířily zkušenosti SpaceX s raketou, jejíž první V3 start zdržel problém na rampě.
Flight 14 byl prvním letem Starship, který dosáhl oběžné dráhy Země a vypustil provozní družice Starlink V3. Loď dopravila na nízkou oběžnou dráhu 26 družic, zatímco Super Heavy se po oddělení nevrátila na startovací věž. SpaceX při tomto letu zkoušela mimo jiné chování rakety při návratu a limity prvního stupně. Loď na konci mise přistála do oceánu, nikoli do ramen věže. Plán na opakované použití obou částí tak zůstával otevřený i po úspěšném doručení družic.
Co ukázal nejnovější let Starship?
Nejnovější dokončený let, Flight 15, odstartoval ze Starbase 13. listopadu 2026 a pokračoval do následujícího dne. Starship dopravila na oběžnou dráhu dalších 26 družic Starlink V3 a absolvovala přibližně 14 obletů Země. První stupeň Super Heavy se při pokusu o návrat odchýlil od plánu a skončil v Mexickém zálivu; SpaceX oznámila, že příčinu prověřuje. Horní stupeň se po zhruba 22 hodinách vrátil k základně v Texasu. Dne 14. listopadu jej zachytila mechanická ramena startovací věže, poprvé v historii programu Starship.
Flight 15 tak přinesl první zachycení horního stupně, ale nikoli návrat obou částí rakety při jednom letu. SpaceX už dříve nacvičila zachycení Super Heavy, zatímco Starship předtím po misích končila v oceánu. Zachycení věží je součástí plánu na rychlejší opakované používání rakety, ale let 13. listopadu ukázal, že návrat boosteru zůstává samostatnou technickou výzvou. Podle údajů zveřejněných po letu se systém automaticky odklonil od věže, když nezjistil bezpečnou polohu pro zachycení. Inženýři nadále zjišťují, co způsobilo potíže prvního stupně.
NASA počítá se Starship jako s jedním z lunárních přistávacích systémů pro program Artemis. Plán mise Artemis III zahrnuje nácvik spojení kosmické lodi Orion se Starship na oběžné dráze Země, nikoli okamžitý let astronautů na povrch Měsíce. NASA podle aktuálních plánů míří s dalším přistáním astronautů na Měsíci nejdříve k misi Artemis IV, jejíž termín se uvádí od roku 2028. Pro takové úkoly musí SpaceX dál ověřovat dopravu nákladu, pobyt lodi ve vesmíru i její návrat. Zkušební lety Starship V3 proto pokračují po květnovém odkladu, který způsobila závada na hydraulickém čepu startovací věže.