Stárnutí populace není podle britské profesorky Sarah Harper z Oxfordského institutu pro stárnutí populace selháním systému, ale důsledkem úspěchu – lidé žijí déle a zdravěji. Místo paniky navrhuje změnit pohled na stárnutí a přizpůsobit instituce nové demografické realitě.
Podle The Guardian Harper upozorňuje, že dvě třetiny zemí světa už mají porodnost pod úrovní nutnou k udržení velikosti populace. V České republice dosáhl podíl obyvatel nad 65 let v roce 2023 20,5 procenta a do roku 2050 by měl vzrůst na zhruba 30 procent. Současně se podle sdělených dat snižuje podíl osob v produktivním věku z 63 na 57 procent.
Bugou tradiční reakce na tyto změny je popisovat je jako hrozbu: důchodový systém skončil v roce 2023 v deficitu téměř 73 miliard korun a letos to bylo 50,7 miliardy, zdravotnictví čelí nárokům rostoucí poptávky a ekonomické obavy sílí. Harper však říká: „Toto je úspěch.“ Hlavní příležitost podle ní neleží v těžké péči o osmdesátníky a devadesátníky, ale v rozsáhlé skupině zdravých, aktivních a vzdělaných lidí mezi padesátkou a sedmdesátkou.
Harper navrhuje zásadní změny: místo vázání nároku na důchod výhradně na věk se státní důchod má více propojit s počtem odpracovaných let a s placenými příspěvky na sociální pojištění. Takový model by podle ní umožnil flexibilnější přechody do důchodu a lépe zohlednil rozdíly v příjmech, zdraví a vzdělání.
Součástí řešení je i dostupná a kvalitní péče o děti, která by uvolnila potenciál jak mladších, tak starších dospělých. Harper také konstatuje, že ani skandinávské země s vysokou mírou rovnosti pohlaví porodnost nad úroveň náhrady nezvýšily, a dodává, že vyspělé země „nepotřebují víc dětí“, ale jinou ekonomickou strukturu. Pokud se nic nezmění, experti varují před obtížnějším obdobím po roce 2030; řešení podle Harper nespočívá v panice, ale v přizpůsobení systémů tak, aby využily potenciál všech generací.
