V bolivijských horských lesích byl vědecky popsán nový druh divoké kočky s názvem Leopardus tilcayo. Malá šelma žije v oblasti Yungas na východních svazích And, kde se horské lesy setkávají s amazonským prostředím. Výzkumníci ji podle dostupných údajů považují za první nově popsaný žijící druh kočkovité šelmy za více než sto let. Zvíře měří přibližně 45 až 46 centimetrů a váží kolem 1,4 kilogramu. Je tedy menší než běžná domácí kočka.
Studie byla zveřejněna 17. září 2026 v odborném časopise Current Biology. Vědci při ní analyzovali úplné genomy 38 koček z rodu Leopardus a porovnávali je s dalšími genetickými i muzejními vzorky. Výsledky ukázaly, že bolivijská kočka představuje samostatnou vývojovou linii, nikoli pouze místní variantu již známého druhu. O objevu informovaly mimo jiné National Geographic a agentura AFP prostřednictvím dalších médií.
Nový druh dostal jméno podle označení, které pro něj používali místní obyvatelé. Ti zvíře znali jako tilcayo, přestože podle výzkumníků není jasné, zda má toto slovo konkrétní význam ve španělštině nebo v kečuánštině. Kočka má světle hnědou srst s nepravidelnými rozetami a zakulacené uši. Právě vzhled mohl v minulosti přispívat k tomu, že byla zaměňována za jiné malé skvrnité kočky. Genetické rozdíly však ukázaly hlubší samostatný původ.
Výzkum navazuje na případ z roku 2016, kdy se biologové dostali k neobvykle vypadající kočce v místním záchranném zařízení. Zvíře tam přinesl člověk, který ho našel jako kotě u silnice a považoval ho za neobvyklou domácí kočku. Teprve následné pozorování a další odběry ukázaly, že nejde o běžného zástupce známého druhu. Potvrzení nové taxonomické identity ale vyžadovalo několik let práce a moderní genomické analýzy.
Porovnání genetického materiálu naznačilo, že se linie Leopardus tilcayo oddělila od příbuzných koček přibližně před 1,4 milionu let. Takový rozdíl podle výzkumníků potvrzuje, že nejde pouze o populaci s odlišným zbarvením nebo rozšířením. Studie zároveň upravila pohled na skupinu takzvaných tiger cats, tedy menších skvrnitých koček žijících ve Střední a Jižní Americe. To, co věda dříve vnímala jako menší počet druhů, se nyní ukazuje jako složitější skupina několika samostatných linií.
Vědci zatím o každodenním životě nově popsané kočky vědí jen omezené množství informací. Není přesně známo, jak velké území jednotlivá zvířata využívají, čím se pravidelně živí ani jak probíhá jejich rozmnožování. Dosavadní poznatky potvrzují výskyt v bolivijských lesích Yungas, další rozšíření ale zůstává nejasné. Výzkumníci proto upozorňují, že genetické potvrzení druhu je teprve začátkem práce. Stejně důležité bude zjistit, kolik těchto koček v přírodě skutečně žije.
Objev současně upozornil na ochranářský význam bolivijských horských lesů. Podle výzkumníků může být Leopardus tilcayo zranitelný už kvůli omezenému počtu známých jedinců a malému množství dostupných údajů. Odborníci zatím nemají dost podkladů pro přesné vymezení celkové populace ani jejího areálu. Další výzkum se proto bude muset zaměřit na hledání nových jedinců, ověření rozšíření druhu a posouzení rizik, která pro něj představuje úbytek lesního prostředí.
