Ozonová díra nad Antarktidou letos v první polovině září dosáhla rozlohy přibližně 25 milionů kilometrů čtverečních. To je asi o pět milionů kilometrů čtverečních více, než odpovídá průměru pro stejné období. Podle aktuálních údajů se její plocha zvětšila výrazně rychle během několika zářijových dnů. Předpovědi zároveň naznačují, že ve druhé polovině měsíce může růst ještě pokračovat. Letošní rozsah je proto v porovnání s běžným vývojem nadprůměrný.
O vývoji informoval 18. září ve 14:05 středoevropského času portál Novinky.cz s odkazem na údaje Služby monitorování atmosféry programu Copernicus, známé pod zkratkou CAMS. Rychlé zvětšení ozonové díry se časově shodovalo s náhlým poklesem minimální teploty ve výšce přibližně 20 kilometrů nad jižním pólem. Odborníci sledují především podmínky ve stratosféře, kde se každoročně odehrává sezónní úbytek ozonu. Rozsah se může mezi jednotlivými roky výrazně lišit.
Za ozonovou díru se označuje oblast, v níž koncentrace ozonu klesne pod hodnotu 220 Dobsonových jednotek. Nejnižší hodnoty se nad Antarktidou obvykle objevují během tamního jara, které trvá přibližně od srpna do listopadu. Nízké teploty ve stratosféře podporují vznik polárních stratosférických mraků. Ty následně přispívají k chemickému odbourávání ozonu prostřednictvím halogenů v přítomnosti slunečního záření. Právě kombinace těchto podmínek ovlivňuje rychlost i rozsah sezónního úbytku.
Vývoj ozonové díry proto nelze posuzovat pouze podle jediného měření nebo krátkého období. Služba CAMS upozornila, že se jednotlivé roky liší v závislosti na atmosférických a chemických faktorech. Letošní rychlý nárůst na začátku září se odehrává v situaci, kdy se některé další sledované ukazatele stále pohybují blízko historických průměrů. Velká plocha tedy sama o sobě neznamená změnu dlouhodobého směru. Pro hodnocení je nutné sledovat celý vývoj sezony.
Ředitelka služby CAMS Laurence Rouilová uvedla, že letošní situace ukazuje význam sledování složitého působení lidských zásahů a přírodních faktorů. Podle ní se rozsah antarktické ozonové díry může mezi roky značně měnit. Na začátku září sice došlo k rychlému zvětšení, ostatní ukazatele však zůstávaly blízko historických průměrů. Vyjádření tak upozorňuje na rozdíl mezi krátkodobým výkyvem a dlouhodobým trendem. Oba pohledy se při vyhodnocování stavu ozonové vrstvy doplňují.
Dlouhodobá data zároveň ukazují, že se celkový stav ozonové vrstvy postupně zlepšuje. Antarktická ozonová díra dosáhla 9. září 2006 rekordní rozlohy 29,6 milionu kilometrů čtverečních. V posledních letech se však podle sledování objevují spíše menší a kratší ozonové díry. Zpráva Světové meteorologické organizace o stavu ozonu za rok 2025 uvádí, že loňská díra byla čtvrtá až pátá nejmenší od roku 1992. Také druhý rok po sobě zůstala výrazně pod průměrem období 1990 až 2010.
Další vývoj letošní ozonové díry bude záviset na podmínkách ve stratosféře během druhé poloviny září a v následujících týdnech. Aktuální předpovědi počítají s možností dalšího zvětšení její rozlohy. Teprve pozdější měření ukážou, zda půjde o výraznější sezónní odchylku, nebo o krátkodobý vývoj v rámci běžného kolísání. Odborné služby proto budou pokračovat v pravidelném sledování koncentrace ozonu, teplot i atmosférických procesů nad jižním pólem. Konečné hodnocení letošní sezony přijde až po jejím dalším průběhu.
