Pražské Muzeum Policie ČR představuje případ padělatele, který vytvořil přibližně 300 kreseb vydávaných za díla Kamila Lhotáka. Muži, jehož totožnost není veřejně známá, se mezi znalci přezdívá „akademik“. Falzifikáty vznikaly na přelomu tisíciletí a jejich prodej mu podle odhadu odborníků vynesl miliony korun. Spolek přátel Kamila Lhotáka zatím dohledal přibližně tři desítky těchto kreseb. Zbytek se podle spolku nachází převážně v soukromých sbírkách a některá díla se dál objevují na trhu. Případ připomíná současná muzejní výstava.
Padělatel byl vystudovaný malíř z pražských Vinohrad a své kresby osobně nosil do antikvariátů a bazarů. Nejčastěji je dodával do jednoho vinohradského antikvariátu, kde nákup později přispěl k jeho odhalení. Předseda Spolku přátel Kamila Lhotáka Evžen Škňouřil odhaduje výnos z prodeje až na šest milionů korun. Podle jeho vyjádření pro Seznam Zprávy padělatel vytvořil více než 300 kreseb během zhruba dvou až tří let. Pro sběratele je podstatné, že se dosud podařilo zmapovat jen malou část tohoto souboru. Neznámé kusy tak mohou zůstávat i u lidí, kteří o jejich původu pochybnosti nemají.
Padělatel nekopíroval konkrétní známá Lhotákova díla, ale nabízel kresby jako dosud neobjevené práce. Pomohlo mu, že po malířově smrti neměli obchodníci k dispozici ucelenou evidenci jeho tvorby. Lhoták si přitom vedl vlastní soupis obsahující zhruba dva tisíce položek. Asi 300 z nich označil jako zničené, avšak antikvariáty do tohoto seznamu tehdy nemohly nahlížet. Podle dnešních poznatků znalce Lhoták část takto označených pláten ve skutečnosti přemaloval jinými motivy. Právě mezera mezi existující evidencí a její dostupností dávala údajným novým nálezům prostor na trhu.
Škňouřil popsal, že padělatel při práci používal šablonu se základními rysy kresby. Předlohu následně obtahoval tuší a obměňoval její barevné provedení. Na první pohled tak díla připomínala motivy spojované s Lhotákem, odborníci ale upozornili na rozdíly v kompozici. Na list formátu A4 padělatel někdy umístil příliš mnoho charakteristických prvků současně. Vedle sebe se objevovaly například balón, komín, plot a reklamní nápisy. U jedné z kreseb znalce upozornilo také kolo s deformovaným rámem, které neodpovídalo Lhotákovu způsobu zobrazování funkčních strojů.
Cesta k padělateli vedla přes nákup ve vinohradském antikvariátu, kam své práce pravidelně dodával. Škňouřil se po tomto zjištění obrátil na policii. Malíř se kriminalistům k činnosti přiznal a jeho výpověď zachytil desetistránkový protokol. Výslech však přišel až třináct let poté, co padělatel s výrobou kreseb skončil. Policie proto případ odložila kvůli promlčení a k potrestání muže nedošlo. Jeho totožnost zůstává mimo veřejnost, zatímco část kreseb, které vyrobil, dosud nebyla dohledána.
Odhalení falzifikátu samo o sobě neznamená, že dílo z nabídky zmizí. Škňouřil popsal případy, kdy galerie po reklamaci vrátila kupujícímu peníze, ale předmět se později objevil v prodeji znovu. Padělky se podle jeho zkušeností přesouvají také z kamenných prodejen do internetových aukcí a bazarů. Někteří obchodníci předkládají znalecké posudky potvrzující pravost nabízeného díla. Při pozdějším sporu se pak mohou odvolávat na to, že posudku důvěřovali. Předseda spolku zároveň upozorňuje, že u internetových nabídek se padělatelé posudkům někdy zcela vyhýbají.
Spolek přátel Kamila Lhotáka má z přibližně 300 kreseb připisovaných „akademikovi“ zdokumentované jen asi tři desítky. Přibližně 270 dalších podle jeho odhadu zůstává v soukromých rukou nebo dál koluje mezi obchodníky a sběrateli. Muzejní výstava se proto netýká pouze uzavřeného policejního případu z přelomu tisíciletí. Ukazuje také rozdíly, podle nichž znalci část kreseb rozpoznali, včetně přeplněných kompozic a chyb v technických detailech. Zda a kdy se podaří identifikovat další kusy, zatím známo není. U nalezených děl navíc zůstává otázkou, jestli se po odhalení z trhu skutečně stáhnou.
