Trenér Brian Priske překvapil v přípravě netradičním tahom, když na pozici levého stopera postavil oficiálně záložníka a zároveň kapitána Siverta Mannsverka. Mannsverk, původně nasazený na kraj, ve hře často přebíral roli do středu hřiště a hledal kombinace pod předními útočníky Patrikem Vydrou a Romanem Horákem.
V defenzivě se objevily i další změny v obvyklém rozestavení. Na pravém okraji obrany se výrazně střídali Pavel Kadeřábek s Garangem Kuolem, což přineslo značnou rotaci v pochodu týmu. Na pravém stoperském postu dostal šanci talent z béčka Ferdinand Říha, zatímco na hrotu se představil letní příchod Matyáš Vojta.
Zmíněné přesuny hráčů znamenaly, že sparťané často měnili své pozice i během hry; zejména s míčem docházelo k výraznému pohybu a přemisťování útočných i středních linií. Mannsverk měl tendenci docházet do středu, což měnilo tradiční rozložení sil na trávníku a ovlivňovalo zapojení Vydry s Horákem do kombinační hry.
Přestože Priske zvolil netradiční řešení a dal prostor mladým nebo méně použitým hráčům, lépe si v utkání vedl soupeř. Do vedení šel švédský celek a sparťané nakonec prohráli.
V číselném i personálním provedení se tak přípravné utkání neslo v duchu testování alternativních variant sestavy. Priskeho rozhodnutí nasadit kapitána na jinou defenzivní roli a dát prostor hráčům jako Vojta či Říha ukázalo snahu zkoušet nové řešení v sestavě, přesto výsledek utkání skončil v neprospěch Sparty.
