Velitel mise Artemis II Reid Wiseman popsal okamžik, kdy se při dubnovém obletu Měsíce obával, že se čtyřčlenná posádka nevrátí na Zemi. Na palubním ukazateli sledoval vzdálenost lodi Orion od Země a čekal, až se po dosažení plánovaného maxima začne zmenšovat. Číslo ale ještě několik minut rostlo. Wiseman o své obavě promluvil v říjnu na festivalu Starmus VIII na Tenerife. Posádka se nakonec bezpečně vrátila a během přibližně desetidenního letu překonala dosavadní rekord ve vzdálenosti člověka od Země.
Podle serveru Live Science měla loď dosáhnout vzdálenosti 219 667 námořních mil, tedy přibližně 406 823 kilometrů od Země. Wiseman očekával, že po této hodnotě uvidí na ukazateli nižší číslo. Asi o tři minuty později však ukazatel zobrazil 219 668 námořních mil a po dalších přibližně třech minutách 219 669. Právě při druhém zvýšení podle svých slov pocítil skutečný strach. V tu chvíli ho napadlo, že se loď dostala příliš daleko a posádka se už domů nevrátí.
Ukazatel nakonec začal klesat a Wiseman ostatním oznámil, že letí domů. Posádka na jeho slova reagovala jásotem. Jeho předchozí obavy si podle něj nikdo z dalších astronautů nevšiml, protože se věnovali svým úkolům. Victor Glover a Christina Kochová prováděli pozorování Měsíce, zatímco Jeremy Hansen posílal zprávy do řídicího střediska. Wiseman později uvedl, že teprve při poklesu údaje o vzdálenosti získal větší jistotu ohledně návratu. Žádnou skutečnou závadu lodi v souvislosti s rostoucím číslem nepopsal.
Čísla, o kterých Wiseman na Tenerife mluvil, se liší od oficiálně uváděné maximální vzdálenosti mise. NASA uvádí 219 639 námořních mil, což odpovídá přibližně 406 771 kilometrům od Země. Velitel naproti tomu popsal ukazatel, který dosáhl až 219 669 námořních mil, tedy zhruba 406 826 kilometrů. Rozdíl mezi oběma údaji je 30 námořních mil, přibližně 55 kilometrů. Dostupné informace tuto nesrovnalost nevysvětlují. Wisemanovo vyprávění tak zachycuje především jeho bezprostřední reakci na údaj, který během letu sledoval.
Artemis II odstartovala 1. dubna 2026 z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě. Pro loď Orion šlo o první let s posádkou. Zároveň to byla první cesta lidí k Měsíci od mise Apollo 17 v roce 1972. Wiseman, Glover, Kochová a Hansen obletěli odvrácenou stranu Měsíce a vrátili se na Zemi. Členové posádky pracovali během letu pro americkou NASA a Kanadskou kosmickou agenturu. Okamžik, na který velitel vzpomínal na Tenerife, nastal šestý den přibližně desetidenní mise.
Na festivalu Starmus VIII mluvil o jiné napjaté chvíli také Victor Glover. Podle jeho vyjádření se přibližně 15 minut před důležitým zážehem motoru objevilo varování před možným únikem vzduchu. Glover uvedl, že kdyby přišlo o pět minut později, posádka by musela misi přerušit a vrátit se na Zemi. Varování se však ukázalo jako falešné. Orion mohl plánovaný manévr provést a pokračovat směrem k Měsíci. Gloverova vzpomínka se tak týkala jiné fáze letu než Wisemanovo sledování maximální vzdálenosti od Země.
Wiseman při líčení cesty popsal také pohled na Zemi, která se s rostoucí vzdáleností stále zmenšovala. Uvedl, že myslel na své děti, přátele a obyčejný život na planetě. Návrat posádky připsal práci techniků a týmů řízení letu na Zemi, které loď připravily a provázely ji při cestě k Měsíci i zpět. Wiseman, Glover a Hansen na festivalu Starmus VIII převzali 17. října Medaili Stephena Hawkinga za komunikaci vědy. Wiseman tam zároveň veřejně popsal strach, který během letu ostatní členové posádky nezaznamenali.
