Donald Trump nakonec ustoupil od hrozeb týkajících se Grónska. Klíčovou roli v deeskalaci sehrál nizozemský premiér Mark Rutte: před oznámením dohody v Davosu s ním Trump naposledy hovořil a označil ho za „spolutvůrce ‚budoucího skvělého dealu‘“. Rutte, který v Nizozemsku řídil vládu čtrnáct let a domácí média mu přezdívají Pan Kompromis, podle komentářů působil jako posel, nikoli jako někdo, kdo by mohl jednostranně zajistit právní či vojenské změny na ostrově.
Jedním z momentů, který Trumpa mohl přimět k ústupu, byla ekonomická odveta evropských států: na stůl bylo rychle položeno protiopatření v hodnotě 93 miliard eur a zazněly i hrozby s prodejem amerických dluhopisů. Finanční trhy zareagovaly a tlak pociťovali i sponzoři hnutí MAGA a někteří republikáni, kteří začali kvůli obchodnímu sporu ztrácet peníze. Dánská vláda přitom setrvala bez ústupků a Rutte Trumpovi naznačil, kolik by mu ustoupení stálo; tento moment komentátoři popisovali jako „TACO efekt“ (Trump Always Chickens Out).
V kontextu těchto událostí vyplývá, že Česká republika do nich vstoupila s rozbitou zahraniční politikou. Premiér Andrej Babiš v kampani i po volbách tvrdil, že on bude řídit zahraniční politiku, realita je však jiná: zahraniční politika se rozpadá a vláda jí podle kritiky spíše přispívá. Podle zjištění Seznam Zpráv hodlá vláda zastavit vratnou podporu pro české exportéry na Ukrajině, zároveň se škrtá projekt psychologické pomoci školákům v této zemi, který ministerstvo zahraničí odvolalo.
Babiš měl problémy i s vyjadřováním k mezinárodním událostem: nejprve nedokázal jasně pojmenovat, čí je Grónsko, a na dotaz, zda Česko plně stojí za Dánskem, odpověděl „nemůžu“, později své výroky korigoval. Na otázky o mimořádném summitu EU, strategii vůči Trumpovi nebo o pozvánce do Rady míru zareagoval obecně, že „Evropa musí být připravená reagovat“ a že na Radě jsou „různé názory“.
Důsledkem je, že o zahraničněpolitických záměrech vlády chybí jasné vysvětlení. Mezitím občané během čtyř dnů vybrali přes 100 milionů korun na generátory pro Kyjev; vláda ale veřejnosti dluží vysvětlení nové orientace zahraniční politiky a důvodů pro rušení dosavadní podpory.
