V hospici v Rajhradě u Brna zemřela ve věku 94 let Ludmila Javorová, výrazná postava české skryté církve. Její život byl spojený s působením v neoficiálních církevních strukturách během komunistické totality. V prosinci 1970 ji biskup Felix Maria Davídek tajně vysvětil nejprve na jáhnu a následně na kněze. Katolická církev později její svěcení označila za neplatné. Javorová se však svého přesvědčení o kněžském povolání až do konce života nezřekla.
O úmrtí informovala Česká televize s odvoláním na agenturu ČTK a připomněla také reakci brněnského biskupa Pavla Konzbula. Ten Javorovou označil za mimořádnou ženu, která svůj život zasvětila službě druhým a církvi. Biskup ji podle svých slov navštívil několik týdnů před její smrtí v nemocnici. Setkání pro něj bylo osobní a obohacující. Javorová podle něj vynikala vzdělaností, hlubokým zájmem o život církve a dlouhodobou prací ve farnosti.
Ludmila Javorová se narodila 31. ledna 1932 v Brně a od roku 1964 patřila k nejbližším spolupracovníkům Felixe Maria Davídka. Podílela se na budování společenství Koinótés, které bylo jednou ze struktur skryté katolické církve. Tato síť vznikala v době, kdy komunistický režim omezoval činnost církví a zasahoval proti jejich představitelům. Javorová pomáhala organizovat kontakty, vzdělávání i bezpečnost jednotlivých setkání. Davídek ji později pověřil také úkoly spojenými s rolí generální vikářky.
Felix Maria Davídek se s Javorovou znal už od jejího dětství, protože obě rodiny se pravidelně stýkaly. Po čtrnácti letech věznění se k ní podle jejích vzpomínek obrátil s žádostí o spolupráci. Potřeboval pomoc při vyhledávání lidí, kteří toužili po teologickém vzdělání nebo se chtěli zapojit do činnosti skryté církve. Javorová postupně zajišťovala kontakty a pomáhala vytvářet zázemí pro tajná setkání. Práce vyžadovala opatrnost, protože účastníkům hrozily výslechy i další postihy.
Ke svěcení Javorové došlo po jednání společenství Koinótés na konci prosince 1970. Davídek její rozhodnutí spojoval s potřebou zajistit duchovní péči ženám, které byly vězněné komunistickým režimem. Šlo například o řeholnice a další ženy, k nimž se mužští kněží nemohli snadno dostat. Javorová později uvedla, že nabídku přijala po krátkém zvažování. Byla připravena nést následky i v případě zatčení. Její svěcení ale vyvolalo spor už uvnitř samotné skryté církve.
Katolická církev jí v roce 1996 sdělila, že její svěcení je podle církevního práva neplatné a že nesmí vykonávat kněžskou službu. Javorová se přesto svého přesvědčení nevzdala a kněžství chápala jako své životní poslání. Už v roce 1983 se kvůli svému případu obrátila prostřednictvím kardinála Františka Tomáška na papeže Jana Pavla II. Odpověď podle dostupných údajů nedostala. Spor se týkal nejen jejího konkrétního případu, ale také dlouhodobého postavení žen v římskokatolické církvi.
Po sametové revoluci působila Javorová jako učitelka náboženství a zůstala spojená s brněnským církevním prostředím. O svém příběhu a o postavení žen v církvi mluvila také v posledních letech života. Její zkušenost zachytil knižní rozhovor Ty jsi kněz navěky i rozhlasový dokument Ona je kněz. Ve svých vystoupeních zdůrazňovala, že své povolání vnímala jako skutečnou součást života. Ludmila Javorová zemřela v noci na čtvrtek 17. září 2026 v rajhradském hospici.
