Výnos desetiletého amerického státního dluhopisu se dostal nad pět procent, zatímco dividendový výnos indexu S&P 500 zůstává pod dvěma procenty. Dluhopisy se tak znovu dostávají do popředí zájmu investorů, kteří dříve hledali výnos především na akciovém trhu. Samotné srovnání těchto čísel ale neříká, která investice je výhodnější. Dividenda je jen částí možného výnosu z akcií a jejich cenu mohou ovlivnit také budoucí zisky firem. U dluhopisu zase záleží na tom, kdo si peníze půjčuje a zda dokáže splnit své závazky.
Analýza serveru FXstreet upozorňuje, že podle údajů FactSet z poloviny října připadá na každých 100 dolarů tržní hodnoty indexu S&P 500 zhruba 5,30 dolaru očekávaného ročního zisku firem. Tento ukazatel je tedy blíže pětiprocentnímu výnosu dluhopisu než samotná dividenda. Zisk však není předem slíbenou platbou akcionářům a firmy ho nemusejí celý vyplatit. Mohou ho využít k rozvoji nebo ke zpětnému odkupu akcií. Výsledek investice proto závisí také na tom, jak se firmě bude dařit a za kolik investor akcie později prodá.
Rozdíl mezi oběma druhy investic spočívá také v předvídatelnosti výnosu. U dluhopisu s pevnou úrokovou sazbou investor zná výši a termín očekávané platby, pokud emitent své závazky splní a dluhopis drží do splatnosti. Ani tato podmínka ale neodstraňuje riziko, že dlužník nezaplatí. U akcií není budoucí zisk zaručený a jejich cena může výrazně klesnout. Pětiprocentní výnos dluhopisu a podobně vysoký poměr zisku firem k ceně akcií proto nepředstavují srovnatelné investice.
Vyšší výnosy znamenají, že noví kupující mohou od kvalitních dluhopisů očekávat více než v době, kdy nabízely jedno či dvě procenta. Nejde však automaticky o důkaz, že jsou právě teď levné. Pokud inflace zůstane vysoká nebo budou státní rozpočty dál napjaté, investoři mohou požadovat za dlouhodobé půjčování vyšší odměnu. Výnosy by pak mohly dále růst a ceny již vydaných dluhopisů klesat. Změny úrokových sazeb se výrazněji promítají do dluhopisů s delší splatností.
Dluhopisová složka může mít v portfoliu jinou úlohu než překonávat výnosy akcií. Může pomoci omezit kolísání celkové hodnoty investic, zajistit pravidelnější příjem nebo vytvořit rezervu pro plánované výběry. To může být důležité pro člověka, který bude z portfolia v příštích letech čerpat peníze. Pokud akcie výrazně klesnou, rezerva může snížit riziko, že je investor bude muset prodávat právě v době propadu. Vhodný podíl dluhopisů se přitom odvíjí od investičního horizontu a tolerance k poklesům.
Rozhodující je také důkladně posoudit, komu investor peníze půjčuje. Rizikovější firmy obvykle nabízejí vyšší úrok, protože potřebují investory přesvědčit, aby přijali větší nejistotu ohledně splácení. V případě zhoršení ekonomiky mohou ceny takových dluhopisů klesat současně s akciemi. Vysoký úrok proto sám o sobě neznamená bezpečnější investici. Důležité je znát schopnost emitenta dostát závazkům, délku půjčky i rizika, která se s konkrétním dluhopisem pojí.
Investor musí rozlišovat také mezi jednotlivým dluhopisem a dluhopisovým fondem. Fond obvykle drží více dluhopisů a průběžně je nakupuje i prodává, takže nemá jednu společnou splatnost, při níž by automaticky vrátil vložené peníze. Jeho hodnota se mění podle úrokových sazeb i hodnocení schopnosti států a firem splácet. Rozložení investice mezi více dluhopisů a profesionální správa mohou být výhodou, neodstraňují však kolísání hodnoty. Před výběrem konkrétního fondu nebo dluhopisu proto záleží na tom, kdy budou peníze potřeba a jaký pokles investor unese.
